Zprávy z internetu

  Cestování nás obohacuje, otevírá srdce a bystří rozum. Bystrá (Wunderbach)…. Kousek od Čeňkovo pily, přes Paštěcký most se dostaneme do odlehlé samoty ve svahu hory Křemelné. V mé vzpomínce stojí dosud obydlena mnoha lidmi. Jak často se dalo to hemžení před stavením pozorovat z dřevěné pavlače ve štítě. Průzračně čistý hlas zvonku ze střechy nám ohlašoval poledne i večerní klekání. Rychle se však vracím nazpět do skutečnosti, která mi snad díky dnešnímu počasí připadá snesitelně lehká. Slunce se sice už delší dobu skrývá za šedou clonu mraků, ale je sucho a dá se projít i kolem domu houštím kopřiv,

vysokých téměř po ramena. Mohu tak uvidět dvorec i z jeho jižní, dolní strany, kde dříve bývala malá selská zahrádka. Na kmeni jednoho ze stromů překvapím ve změti větví spící užovku, která tu s vyrušením věru nemohla počítat. Dlouho ji upřeně pozoruji a závidím jí náhle ten klid kolem, kde dávno utichla lidská činnost. Najděte si místa plná energie i touhy, to obojí je šumavská příroda. Osada zanikla odsunem německých obyvatel, ale torza téměř všech stavení včetně různých zbytků železných soukolí a dalších součástí tehdejších strojních zařízení zde zůstala až do dnešních dní díky špatné přístupnosti terénu. Kriminální thriller Vzteklina je zasazena do šumavského prostředí, které má nezpochybnitelný genius loci, je příkladem odedávného propojení člověka s přírodou a v mnoha ohledech tak vytváří samostatnou rovinu vyprávění. Tajemné rozvaliny ze seriálu České televize Vzteklina v hlavní roli s Kryštofem Hádkem byly až do konce druhé světové války živou osadou. Bystrá, německy Wunderbach, česky doslova „čarovný potok“, nebo také Vunderbašské domky – německy Wunderbach Häufer, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Klatovy, která ležela proti proudu Otavy za Rejštejnem. Osada se skládala ze dvou částí, které rozděloval Pěkný potok. Menší část patřila do stodůleckého katastru a tvořily ji čtyři usedlosti seskupené kolem mlýna (vlastník do roku 1945 Josef Harrant). Větší část osady ležela na levém břehu, patřila do radkovského katastru a sestávala z pěti stavení rozesetých podél potoka. Přes Otavu zde stávala chatrná lávka, která sloužila jen pro pěší, a přejít ji představovalo velké riziko. Její stojky ohrožovaly ledové kry, které se na řece v zimě tvoří. Jen stěží si dnes dokážeme představit těžký život v těchto místech, v hlubokém údolí pod horou Křemelnou, kousek nad Otavou. Místo je dnes těžko přístupné. Do těchto míst nikdo nezabloudí omylem, je stranou všech cest. Místa jsou zvláštní svou atmosferou, jakýmsi tajemnem které je umocňováno tím,že zde nikoho nepotkáte. Jste tam jen Vy, zapomenuté příběhy, šumící potok a zpívající ptáci… A ještě pověst: Ve Wunderbachu žila jakási vdova se svou dcerou. Třely takovou bídu, že neměly k jídlu ani ten obyčejný brambor. Jednou šly do lesa na dříví a jak žena rozsekávala doutnivý pařez, zablýskly se tam stříbrňáky. Jak byly šťastné, vždy bylo po bídě! Nad nimi žil lakomý a závistivý mlynář a ten se rozhodl, že je o ten poklad úskokem připraví. Porazil černou krávu a do její kůže se zabalil, neboť chtěl vypadat jako čert. Věděl, že vystrašené ženské mu peníze vydají. Padl soumrak a ženy usnuly, takže ani neslyšely že k jejich chaloupce přijel černý rytíř. Seskočil s koně a vplížil se do světnice, kde osedl u okénka. O půlnoci se objevil mlynář v kůži s kravskými rohy. Zabušil na sklo a hrubým hlasem poroučel: „Vyhoď oknem všechny ty peníze, jinak tě odnesu do pekla!“ Cizinec uvnitř se ho tiše zeptal: „Kdo jsi?“ Mlynář se naparoval: „Jsem čert!“ Tu ten černý uvnitř zahučel: „Já také!“ Vyskočil ven a falešného čerta roztrhal na kusy. A potom, že všichni čerti jsou zlí. To největší peklo totiž bývá v lidech! Zdroj: Stachovský zápis, rukopis, b. v. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora