Zprávy z internetu

  … Aničko, tvoje jméno dneska září, právě si ho přečítám. Napsali jej v kalendáři a vše nejlepší k jmeninám… Léto se přehupuje skoro do své poloviny, pole zlátnou, někde už se sklízí, a lidé si pozvolna začínají všímat prodlužujících se nocí, a zvláště pak chladných rán. Naši předci ale v nezvykle chladných ránech, které většinou přicházely těsně s příchodem Svaté Anny, vzkaz od zimy, že se již blíží a bude ubývat slunečních paprsků. Takové mateřské varování Svaté Anny, že by všichni měli myslet na to, že je třeba připravit se dobře na zimu a také posílit sluneční energii, aby léto

vydrželo, co nejdéle. Až se zima zeptá, cos dělal v létě, je další úsloví, kterého se naši předci drželi. Rána už jsou studená, a tak když nás babičky posílaly do koloniálu pro chleba a pro mléko, vybavily nás na cestu teplým svetříkem. Dobře věděly, že v tričku s krátkým rukávem bychom se třásli zimou. Jméno Anna je hebrejského původu, znamená milostivá či milostiplná. Svatá Anna a svatý Jáchym byli údajně rodiči Panny Marie. Byli to jeruzalémští pastýři, kterým se dařilo dobře, ba i přispívali na chudé. Nejvíce ze všeho však toužili po dítěti, které nepřicházelo. Jáchym odešel do pouště, čtyřicet dní držel půst a modlil se. Potom se zjevil anděl a oznámil, že modlitby byly vyslyšeny. Anně a Jáchymovi se navzdory tomu, že už nebyli nejmladší, narodila dceruška Marie. Svatá Anna ochraňuje matky a manželství, bdí nad rodičkami a porody, je patronkou horníků, truhlářů, mlynářů, tkalců, chrání před bouřkami a krupobitím, dokáže, je-li potřeba, seslat déšť anebo zařídit, aby byly ztracené věci znovu nalezeny. Je patronkou Florencie, Neapole, Innsbrucku, Bretaně či Quebecu. Malíři ji zobrazují v červeném rouchu a zeleném závoji, s knihou nebo s lilií, často s dcerou Pannou Marií a s vnukem Ježíškem. A právě ona nám vzhledem k svátku, který byl stanoven na jeden z posledních červencových dnů, přináší chladná rána. Za jejich hlavní příčinu lze označit prodlužující se noc. Oproti letnímu slunovratu je noc delší o jednu hodinu, a to už je znát. Nejstudenější rána bývají v údolích. A konkrétně? Ranní minima bývají nejčastěji, pokud je opravdu chladno, okolo šesti či sedmi stupňů. V údolích při zemi se můžeme přiblížit nule, ale přízemní mrazíky se vyskytují v polovině prázdnin zcela výjimečně. Kousek pečiva z první sklizně se vždy zasvěcoval bohům jako poděkování a také prosba o to, aby slunce zářilo co nejdéle a úroda byla co nejbohatší. K svátku svaté Anny se vztahuje bezpočet lidových pranostik, ta o chladných ránech je jen jednou z mnoha. O tom, že dozrává obilí, svědčí pranostika: Svatá Anna zavádí žence do pšenice, případně: svatá Markyta hodila srp do žita, svatá Anna, ta ho vzala a sama žala. Prší-li o svaté Anně, bude sladká řepa, domnívali se naši předkové. K prodlužujícím se nocím podotýkali: k Anně svatý hodina ze dne se tratí. Také je dobré mít na paměti, že je-li svatá Anna prokřehlá, přijde zima studená. A ještě pověst: Jak se dostala svatá Anna do Kašperských Hor. Kdysi stávaly kolem kostela sv. Mikuláše chýše horníků. Jeden z nich při klekání vídával na nedalekém stromě světlo. Když se to po několikráte opakovalo, šel se tam s kamarádem podívat. A div divoucí! Na stromě visel překrásný obraz svaté Anny. I byla na tom místě zřízena kaple ke cti této. Zblízka i zdaleka přicházeli poutníci a mnohý zázrak se zde stal. I čtyřletá Johanna, dcera panského písaře, od slepoty vysvobozena byla. A to stalo se dne pátého května léta Páně 1698. Zdroj: Stachovský zápis, b.v. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora