Zprávy z internetu

  Chtěl bych na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, chci vidět něco nového a chci to zkoumat, chci vychutnávat tmavou vodu, vidět praskající stromy v divokém větru, s úžasem si prohlížet ztrouchnivělé plody zahrad, naslouchat mladým březovým hájům a chvějícímu se listí, vidět světlo, slunce, těšit se z modrých zelenomodrých večerních údolí, vnímat třpyt zlatých ryb, pozorovat bílé mraky, jak se hromadí, mluvit s květinami, trávou, pozorovat lidi a jejich zdravou barvu, naslouchat vznešené řeči starých kostelů s malými kupolemi a bez ustání běžet širokými rovinami k horám, chci líbat zemi a sát teplou a měkkou vůni kopretin;

pak vytvořím krásné barevné obrazy. Příroda a vše kolem jako by se rozněžnilo, vše nás vítá, vše se na nás směje. Rozkvetlé louky, první plody léta, vůně lesa a krásně zurčící voda v potocích a bystřinách, zpěv ptáků, bzučení hmyzu, poletování motýlů. To vše je krása svobody a volnosti. ČERVENEC Klasy pšenic ožehuje slunce, hnědou jako kůrka chlebová, vlčí máky z ohněm na korunce, skví se jasnou krví domova. Z kamenité země do studánek, stáhla se dnes všechna posila, nesu čerstvě orosený džbánek, zvedněte se ,ženci, od díla! Vždycky, když se nad studánkou skláním, spatřím v ní své líce zardělé, žencům zase zlatým mihotáním, zrcadlí se slunce na čele! Louka posečená a voní sena. … S praskotem dohořívajícího dřeva z táboráku, s vůní opékajících se špekáčků, i se zmítajícím se pstruhem na udici, a s lány zlatého dozrávajícího obilí. Červenec je tak trochu tajemný měsíc. Dny se sice už zkracují, ale stíny v lesích zůstávají dlouhé a sluneční svit i svit Měsíce budí v lesích často i tajemné bytosti. Krásu energií tohoto měsíce máme v sobě snad všichni zakořeněnou již od našeho dětství. Vůně lánů obilí, posečené trávy, kvítí na lukách. To je měsíc červenec. U nás doma se slovanské názvy měsíců používaly už od 13. století – až právě na červen a červenec – těm trvalo, nežli se ustálilo jednoznačné pojmenování do sklonku 15. století. Do té doby se červen a červenec různě překrývaly a pletly (ostatně ani ten latinský Iunius a Iulius na tom nejsou líp), výraznějším rozdílem bylo dočasné přejmenování července na měsíc sečen. Podobný problém býval i v latině, která má také označení šestého a sedmého měsíce velice podobná (Junius a Julius). Proč zrovna tyhle dva prázdninové měsíce, když jdou po sobě, mají stejný počet dní… v původním konceptu juliánského kalendáře se totiž počítalo s tím, že liché měsíce budou mít 31 dnů a sudé 30, vyjma února. V původním římském kalendáři byl název měsíce Quintilis, tedy po našem „Pátý“. Římský senát na počest Julia Cesara změnil později název měsíce na Julius. Červenec patří do velkých letních prázdnin skoro po celém světě. 31 dní má však ne kvůli prázdninám, ale že aby si nezáviděli dva římští císaři – výše jmenovaný Caesar a jeho následovatel – adoptivní synek Octavianus Augustus, jehož měsíc v kalendáři následuje. Caesar, respektive jím vyprovokovaná reforma a počátek juliánského kalendáře, udělala v kalendářích změny, které v podstatě a v principu, přetrvaly dodnes. Z hlediska pranostik je překvapivé, že tento prázdninový měsíc má nejméně měsíčních rčení z celého roku. Že by to bylo tím, že rolníci měli plné ruce práce s polními pracemi, a tak neměli čas zamýšlet se nad formulací povětrnostních pořekadel? Mějte se krásně červencově!!   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora