Zprávy z internetu

  Šumavský letní slunovrat Vzpomínáš na to léto, na čas slunovratu tam v našich rodných horách, v zemi milované? Svatojánské ohně, v černi tmy a v zlatu bez konce, v písni, jež znít mi nepřestane? Blaženě hleděli jsme do plamenů, řad pochodní plát sotva zapomenu. Radost v srdcích dál šířila svůj jas: tak nenávratně krásný byl ten čas! Připravte se na letní slunovrat… Připravte si bílou svíci, pomažte ji levandulovým olejem a vyslovte »očišťující« zaklínadlo. Poté svíčku zapalte. Se zapálenou pak obejděte předmět či místo, které chcete očistit. V případě pokoje obcházejte podél stěn a v rozích se zastavte. Vyslovte

zaklínadlo: „Plameni jasný, zlo teď znič, očistným světlem škůdce spal, a živým ohněm ochraňuj v tuto chvíli a pak i dál.“ Při vyslovování zaklínadla si vizualizujte co nejživěji zlo, negativní energii hořící v plameni. Při očistných kouzlech nechte svíci dohořet a dál ji nepoužívejte. Slunovrat je dnem oslav v mnoha kulturách. O letním slunovratu síla slunce vrcholí, začíná jím období plného léta, sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník Raka. Na severní polokouli nastává nejdelší den a nejkratší noc a také astronomické léto. K letnímu slunovratu patří mnoho tradic, zvyků a v žádné kultuře, kde se slunovrat slaví, nechybí ohně. Slunovrat byl dnem magických obřadů a v cyklu významných dnů stojí letní slunovrat téměř na vrcholu. Základem kalendáře se ve většině případů staly právě ony dny, které dnes nazýváme jako slunovraty nebo rovnodennosti. Tyto čtyři momenty – dva slunovraty a dvě rovnodennosti – se pak staly jakousi základní osou měření času a dělení roku na čtyři základní díly i pro předky naše. Dny slunovratů a rovnodenností byly dny, kdy docházelo ke spojení nebeské síly se zemskou mocí, díky tomu pak byl zajištěn chod života na zemi. Lidé v tyto dny přicházeli na významná kultovní místa v přírodě, kde se obraceli ke svým bohům prostřednictvím obřadů – slovem, tancem, zpěvem, hrami. Celý rok a celý život společnosti se tak nesl v přípravě cyklu slavností a v jejich radostném očekávání. Tyto události udržovaly chod společnosti, její morálku, společenská pravidla, upevňovaly vztahy se sousedy, napomáhaly reprodukci obyvatelstva, obchodu, urovnávání sporů, obsazovaly se během nich různé důležité funkce. Samozřejmě měly tyto slavnosti také obrovský kulturní význam, neboť se na nich setkávali lidé ze širokého okolí, udržovaly se tradice, jazyk, rozvíjelo se umění. Soutěžilo se nejen ve sportu, předváděla se znalost mýtů, písní, vzpomínalo se na slavné předky. V neposlední řadě plnily tyto rituály velmi významnou roli ve spirituálním a duchovním životě našich předků. Léto. Čas horkých dnů a příjemně chladivých stínů, čas dozrávající úrody. Zázrak plodivé síly. Doba, v níž se vše živé obrací nejen ke Slunci, které nás svým teplem a svitem sytí, ale i k Matce Zemi s prosbou o dar stejně cenný a nenahraditelný – s prosbou o vodu. Slunce a voda jsou jako otec a matka. Z jejich spojení se rodí naše bytí. Ta velká písmena u sluníčka a země v předchozím odstavci nejsou překlepem. Ani náhodou. Jsou jen zdůrazněním základní souvislosti, kterou si uvědomili lidé už v době zvané kamenné. Čas je samozřejmě měnil a tak ze starých kořenů v běhu staletí vyrůstaly zvyky nové. Z mnohých se staly svátky křesťanské, jiné zlidověly a udržely se v podobě folkloru. V Čechách se pak pro toto nové, s křesťanskou vírou a folklorem spjaté pojetí letního slunovratu, formující se hlavně ve vrcholném středověku. Po tajemné a posvátné noci nastala nejdůležitější chvíle svátků – východ slunce. Kněží (druidové) ho vítali zpěvem a prosbami, po nichž se celé společenství vydalo k posvátnému prameni či studánce. Ta již byla rovněž vyzdobena, stejně jako stromy ji obklopující. Okolo se pak tančilo, lidé zpívali, prosili o přízeň, o zdraví, o vodu… Navíc se snažili naklonit si vodní božstva obětními dary, soškami, šperky, ozdobami. Už víte, proč dodnes házíme do kašny mince? Voda z posvátné studánky, stejně jako popel z posvátného ohně, měly krom toho kouzelnou moc a tak se obojí odnášelo na pole k zajištění úrody a vláhy. V rituálech pohanských, obřadech křesťanských i tradicích lidových je ale vždy přítomno ještě cosi dalšího, jiného, nepojmenovatelného. Možná to „něco“ trochu připomíná ztichlost duše pod hvězdnatou klenbou letní noci nebo slovy nevyjádřitelné poselství hudby či němý úžas ve chvíli, kdy z temene vysoké hory pohlédneme do české krajiny a napadají nás jen naučené fráze. A poetickou romantiku někdejších rozmanitých a pestrých obřadů a rituálů pak nebudeme vnímat jako pouhou barevnou podívanou a pobavení či vzpomínku na cosi dávného. Stane se nám opět tím, čím skutečně je. Občasnou a docela milou připomínkou toho, na čem náš život skutečně stojí. Zdroj: Böhmerwäldler Jahrbuch 1990, s. 39 Walter Rudolf Bieb,l autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)