Zprávy z internetu

  Velikonoce = Velká noc, kdy Kristus pán vstal z mrtvých, kdy se nám přerodí smrt opět v život. Tento den vládne nálada nového života a vzkříšení. Přičemž bychom měli rozjímat nad vděkem smrti. Nad životem a smrtí. Ráno můžeme jít do kostela na bohoslužbu a nechat si vysvětit mazanec či chléb, v některých kostelech se žehnání pokrmů dělá již v sobotu ráno. Požehnaný mazanec pak posnídáme společně s celou rodinou. Žehnání mazanci však můžeme udělat i sami doma s rodinou a to před jeho slavnostním nakrojením. Mazanec se jí ráno k snídani. Dopoledne pečeme velikonočního beránka, jako symbol jara

nebo Ježíše Krista. Beránek se peče v troubě, kde hoří posvěcený oheň z vigilie. Pokud máme elektrickou troubu, tak bohužel ve svěceném ohni beránka neupečeme. Než se upeče můžeme nazdobit příbytek do jarních barev. Barvy Velikonoc jsou žlutá, modrá, červená, zelená (spíš světlá) a bílá. Oběd je bohatý, vyjadřuje hojnost, plnost a smysluplnost našeho života. Proto na našem stole nesmí chybět vše co je na jaře v přírodě k mání. Tradičně připravuje skopové. U nás je oblíbené s česnekem na bylinkách a červeném víně s domácími bramborovými knedlíky a kopřivovým špenátem. Neměli by chybět i vaječné pokrmy. Jen pozor, neměly bychom se přejíst. Odpoledne se ke kávě baští beránek, který se nakrojí se vzdáním úcty a křížovou modlitbou. Ať už si dáme skopové, jehněčí či kůzlečí maso k obědu či k večeři, o velikonoční neděli by nemělo chybět. Drůbež o Velikonocích nemá své opodstatnění, dříve jediná drůbež která na jaře běhala po dvorku byla chovná a vyváděla teprve mladé. Podobně to bylo s králíky. Kdež to beránci a kozlíci se museli sníst, aby nedělali neplechu ve stádě. Večer se peče velikonoční nádivka na pondělí s uzeným masem a kopřivami. Babička ji dělává s trojím masem – hovězím, vepřovým a uzeným. Někde se jí nádivka k večeři o neděli jinde v pondělí k obědu. V každém kraji je zvyk kdy se jí nádivka trochu jiný. V jižních Čechách se jí říká hlavička. Mimochodem chcete recept na nádivku od mé babičky? I výroba kraslic a pletení pomlázky má svůj čas. A ten nastává právě v neděli, aby byla vejce co nejčerstvější. Ženy s děvčaty spolu barví vejce a muži s chlapci pletou pomlázky. Kraslice se barví všemi možnými veselými barvami a tradičními vzory, které jsou v každém kraji jiné. Barví se jak plná natvrdo vařená vejce symbolizující život, tak vejdumky – vejce vyfouknutá. Bílá a světlá vyfouklá vejce symbolizují smrt. V pondělí vařené kraslice slouží jako výslužka a vejdumky se ozdobí krásně prostřený stůl i strom v zahradě. Zdobení stromu v zahradě je však spíš německý zvyk. Vejce je symbol zrození. Nikdy neobdarováváme vyfouklými vejci – symbolem smrti. Já budu dělat vejce natvrdo vařená barvená přírodními barvami a malované voskem. Letos budou i lupeňové, příroda je bujném rozpuku a je z čeho vybírat. A jak se dělají lupeňové? Na syrové vejce se přitisknou zelené, venku sesbírané bylinky, lístečky a kytičky a obalí se fáčem či starou punčochou. Pak se dají vařit asi na 15min do barevné lázně. Jako barvy nám poslouží cibulové slupky. Můžeme použít kurkumu na vejce žlutá, červenou papriku na oranžová, červené zelí na modrofialová, červenou řepu na růžová. Také borůvky se dají dobře použít na modrá. Přírodní barvy, krom té cibulové jsou ale méně intenzivní a tak je dobré jimi barvit spíše bílá vejce. Pomlázka se splétá z 8mi nebo ze 16ti prutů, přičemž i ty mají svou symboliku, jakožto i pomlázka jako taková. A jak tento den vypadal za našich prababiček? Chcete-li, začtěte se. V tento velmi významný den ráno nikdo nezůstával ležet a všichni spěchali do kostela, přičemž hospodyňky s sebou braly bílý uzlíček, v němž byl uložen velikonoční mazanec, chléb, vejce, víno a v některých krajích už i velikonočního beránka pečeného v noci v posvěceném ohni. Boží hod velikonoční „To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech. Všichni šli do kostela slavnostně vyšňořeni, ve městě v nejlepších šatech, na venkově v krojích a pan farář po bohoslužbě světil víše zmíněné pochutiny, které si pak ženy odnesly domů. Tam se uložily doprostřed vyzdobeného stolu. Hospodář ještě svěcenému jídlu požehnal křížem a ukrojil k snídani nebo před obědem každému po krajíčku mazance a dal každému po vejci. Na Chodsku se kus posvěceného jídla jedl v kostele vstoje. Pak kdokoli přišel do stavení, dostal kus z posvěceného jídla, ať to byl žebrák nebo vrchnost. Na Šumavě se věřilo, že vzpomeneme-li si na toho, s kým jsme jedli na Boží hod svěcený mazanec, vždy najdeme cestu domů. Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vína a vajec zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá a pitná voda. Na Kravařsku se konali jízdy na koních s kříži do polí.   Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě českého lidu Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ