Zprávy z internetu

  Do pestré mozaiky velikonočních příprav na tyto svátky patří lidové zvyky, které bychom si chtěli uchovat i po další léta. Bohužel dnes tradice ustupují do pozadí a stále méně lidí si uvědomuje, proč se Velikonoce vůbec slaví. Mnoho zvyků se však zachovalo jen na vesnicích nebo je už nemáme v povědomí vůbec. Je jich více než o Vánocích. Budeme si je každý den trochu přibližovat až do Velikonoc. Bohaté velikonoční tradice, v nichž se mísí staré pohanské rituály s křesťanskými svátky Ježíšova ukřižování a vzkříšení, se většinové společnosti pomalu scvrkávají na vajíčka a pomlázku. Zatímco o Vánocích ze sebe

chrlíme jednu koledu za druhou, o Velikonocích si vzpomeneme jen na Hody, hody doprovody“. Náš životní rytmus se od koloběhu přírody velmi vzdálil. Vánoce jsou přece jen komerčně více zneužívány a propagovány, a velikonoční zvyky pomalu a jistě mizí, zatímco ty vánoční se stále ještě drží. Velikonoce jsou hlavně svátky jara. V předkřesťanské době, kdy byl lid zcela odkázán, a proto i úzce spjat s přírodou, bylo toto období vnímáno za počátek roku. Odchází staré, probouzí se příroda, rodí se mláďata, začíná nový koloběh života. Křesťané jasně věděli, že toto období nelze ze srdcí pohanů zcela vymýtit. Proto i nejdůležitější svátky církevní jsou právě v tomto období. původní pohanské svátky byly velmi bujaré, ohnivé a veselé, oproti tomu svátky církevní mají v sobě čtyřicet dní postu, kdy očišťujeme tělo i duši a je to naopak období klidu a ticha. Nesměly se konat taneční zábavy, během práce lid musel nahradit světské písně písněmi postními. Mnoho zvyků připomíná spíše pohanské rituály. Například vynášení smrti, přinášení líta, pomlázka – všechny tyto zvyky jsou založeny na kontaktní magii, kdy slaměná postava má na sebe navázat a ze stavení během obchůzky odnést zlé duchy a smrt. Líto, čerstvě zazelenalá větvička, přináší do stavení život. Pomlázka má na ženy přenést vlastnosti živého ohebného proutí, kterým je právě vyplácíme. Na Boží hod velikonoční se v noci v kruhu obcházelo pole, šlo o ochranu objetím, uzavření prostoru kruhem. Do rohů pole se umístily kříže a během toho probíhaly tiché modlitby. Tohoto se účastnil často i sám farář. Noc, kruh, kříž – zrovna v tomto okamžiku se vše tak proplétá, že se nedá říci, kde končí pohanský rituál a kde začíná křesťanský obřad. Dalším příkladem je svěcení ohně před kostelem na největší obřad oslav vzkříšení Ježíše Krista o Velké noci. Tato oslava původně trvala celou noc a končila společným stolováním za rozbřesku. Je doložena už od 8. století, kdy měla potlačit rituální pálení pohanských ohňů v období přelomu zimy a jara. Velikonoční příběh se také mnohem hůře vypráví dětem. Oč jednodušší je vyprávět jako pěknou pohádku, jak se Ježíšek narodil v jesličkách na seně a dýchal na něj oslík, než jak zlí pánové přibili Ježíše hřeby na kříž a ukřižovali… V období postním se opravdu vyměnily písně světské za duchovní a postní. Dodnes jich je ve zpěvnících k nalezení velké množství. Říkadel je nepřeberně. Například zvyk honění Jidáše. Klukovská obchůzka vsí v pašijovém týdnu nahrazovala zvony, jež odletěly do Říma, aby nerušily duchy zemřelých, kteří nás přišli navštívit. Děti přitom zpívaly popěvky, které vypráví o Jidášově zradě velmi barvitě. A velikonoční příběh? Zrada i utrpení jsou součástí lidského života. Tenkrát si to všichni uvědomovali více. Je známé, že plnoletosti se dožilo tak 60 % narozených dětí… Proto snad lidé více vnímali onen začátek nového života. Zatímco Vánoce připomínají narození pro život pozemský, Velikonoce znovuzrození k životu nebeskému. I toto jsou oslavy života. Proto mnohé z velikonočních zvyků upadají do zapomnění. Náš životní rytmus se od koloběhu přírody velmi vzdálil. Zda to je, či není dobře, nás jistě poučí čas. Vánoce jsou přece jen komerčně více zneužívány a propagovány. Zdroj: Jaro je spravedlnost Štěpán F. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora  (Z cyklu Stará Šumava)