Zprávy z internetu

  Nový rok Hladový rozchod s rokem mě opustil v šedivém tichu. Před ohněm praskají ruce, nezahřívají se. Nad brázdou domova stoupá úkosem zpěv. A útěcha šeptá ze tmy: bývalo, bývalo. Věže se zřítily na tmavou zvlhlou zem, Vybrané životy hnojily sprosté býlí, Zmateným citem je zalidněna země. Zánik tvé duše se zrcadlí ve vodách žalu. Co je zde, je také tam: bylo to vždycky jediné dění. Kéž bys byl tělem… kéž bys to nebyl věděl. Smutek nestaví domy a radost chce bydlet na tomto světě, Radost nestaví cesty a smutek chce putovat na tomto světě. Historie je bohatá a

proto existuje nespočet pověstí, pověr a tradic spjatých s tímto dnem. Na venkově se vždy jednalo o velkou událost a v současnosti jsou vesničky také posledním místem, kde se jakési zvyky ještě snaží udržovat. Také dnes se říká, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Zejména na venkově lidé věřili, že budou celý rok dělat to, co právě na Nový rok. 1. ledna se taky chodívalo koledovat, pro nějakou výslužku si přišli i kněží, obecní sloužící anebo kominíci, dokonce i ženy. Ty měly hlavy zahalené šátkem a nosily s sebou husí křídlo a hrneček s kolomazí. Kdo si nedal pozor, tomu načernily obličej. Jako výslužku dostávaly sklenku něčeho na zahřátí nebo něco k jídlu, nejčastěji vdolky. Hospodyně rozhazovaly po světnici hrách, aby v novém roce nikdo nezbloudil. A taky se hledala znamení, která člověku poodhalí budoucnost. Věštilo se například podle toho, kdo přišel jako první na návštěvu. Stařena znamenala hádky, mladá dívka či mládenec štěstí a dítě lásku. V kapse proto musel mít každý 1. ledna minci, aby se ho držely peníze po celý příští rok. Kdo jako první host vešel do domu, ten předpovídal, jaký bude celý rok. Pokud byla prvním hostem nějaká stařena, v rodině se měly objevit hádky. Pokud přišlo první dítě, mládenec či dívka, domácnost měla být v příštím roce plná lásky a svornosti. Na vesnicích se chodilo 1. ledna koledovat, ale nebyla to zábava jen pro děti. Pro nějakou výslužku si přišli i kněží, obecní sloužící či například kominíci. Hospodyně rozhazovaly po světnici hrách, aby v novém roce nikdo nezbloudil. Lidé se ale snažili i uhádnout budoucnost. Věštilo se například podle toho, kdo jako první přišel na návštěvu. Stařena znamenala hádky, mladík štěstí a dítě lásku. Děvčata na vdávání na Nový rok čekala před kostelem a sledovala, kdo jako první z něj po mši odejde. Muž předpovídal do roka veselku, žena ji naopak vylučovala. Pokud kostel jako první opustila stará žena, dívka měla zůstat starou pannou, pokud šlo první dítě, měla přijít o poctivost ještě před svatbou. Co se tedy – například – na přelomu starého a nového roku nesmělo? Zametat v domě. Tak by totiž mohly být ze stavení vymeteny duše předků, na něž by se následně zapomnělo. Rovněž platil zákaz těžších prací – mlácení a mletí obilí, bílení stěn, prodávání, nakupování či půjčování čehokoliv a třeba i vynášení nečistot. Hospodyně dokonce měly přímo zakázány „prudké pohyby“, sbírání věcí spadlých na zem, šití, předení a vlastně všechny práce, nesouvisející s vařením pro rodinu či s krmením dobytka! Každá hospodyňka 31. prosince vynesla smetí, převlékala peřiny do čistého, vyprala a poklidila vše, co mohla. Na Nový rok totiž nesměl zůstat žádný rest, aby je nesoužil celý další rok, jinak hrozilo, že se upracují k smrti. O půlnoci lidé obcházeli dům s kufrem v ruce celkem třikrát. Tato tradice jim měla zaručit bezpečí na jejich nadcházejících cestách. Zajímavým zvykem bylo například obcházení s novoročním proutkem, který měl trny. „Ten novoroční proutek je taková novoroční pomlázka, se kterou chodily děti koledovat hospodářům, aby měli tak vysoký len nebo obilí, jak je vysoký ten prut. Ten proutek je z bodlinaté trnky. Rozkvetl různými barevnými hadříčky, hrášky, protože hrách je symbolická plodina, která znamená nabývání hodnot, protože bobtná. Je říkanka: ‚abyste měl takové paličky na lnu, jako jsou hruštičky nebo hraštičky na nový rok‘. Nahoře na proutku bylo červené jablíčko, protože červená barva je symbol krve, symbol života, u toho červená stuha, symbol budoucího štěstí, zdraví.“ Co bylo smyslem těchto pohanských pověr? Měla to vlastně být obdoba odpočinku, jímž v tom čase procházejí pole, lesy, dobytek a vůbec vše živé. A pokud ne, hrozila jim sankce. Napřed odchod ochranných duchů předků, pak hněv bohů působící neúrodu polí a neplodnost všech tvorů v domě, nakonec potom pronásledování ze strany jednoho nového Boha. Jeho pozemští úředníci mimochodem napřed tradice spojené s konkurenčními bohy tvrdě potírali. Postupem času však některé začali tolerovat či dokonce prohlašovat je za svůj vlastní vynález. Na Nový rok se svátečně oblečení lidé vypravili ráno s celou rodinou do kostela. Ženy a dívky na sebe navěsily vše, co jim Štědrý večer nadělil, a tak se spíš než zbožným rozjímáním stala novoroční bohoslužba módní přehlídkou. Pravda, starší matróny se na ní dlouho nezdržely. Spěchaly totiž domů dohlédnout na přípravu oběda. Podle tradice se na Nový rok jedlo něco vepřového, jako předkrm pak čočka a ovar z hlavy s malínským křenem. Rypáček dostávala paní domu. Proti Silvestru nesmělo přijít na stůl nic s rychlýma nohama, ploutvemi nebo křídly, jinak by štěstí v novém roce mohlo z domu utéci, uplavat nebo odletět. Po novoročním obědě a krátkém šlofíku si muži odcházeli odpočinout do vináren, kam většina z nich zavítala již před obědem cestou z kostela. Později odpoledne se pak přijímaly návštěvy nebo se chodilo za zábavou do města. Měšťané v této době už nečastovaly novoroční návštěvníky čokoládou jako v 18. století, ale stále módnější kávou. Čaj se v Praze teprve zabydloval a byl to nápoj spojovaný hlavně s vyššími společenskými vrstvami. Servíroval se s různými ovocnými sirupy nebo mandlovým mlékem. A jak to bylo s dnes tolik oblíbenými ohňostroji a petardami? Do Evropy se střelný prach dostal až ve 13. století spolu s návratem italského cestovatele Marca Pola. Ohňostroj se tak Evropě poprvé představil v Itálii. Italové povýšili ohňostroj téměř na uměleckou disciplínu. Po přidání různých kovů získaly petardy červené, zelené, později také modré a fialové zabarvení. Ohňostroje se staly oblíbenou kratochvílí evropské šlechty. Ohňostroje si dřív mohli dovolit jen panovníci, aristokraté nebo církevní hodnostáři. Například z roku 1751 pochází zmínka o ohňostroji premonstrátů z Hradiska u Olomouce, kteří takto oslavovali výročí založení svého kláštera. Zdroj: Nový rok – Franz Baermann Steiner, přeložil Jan Ort Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)