Zprávy z internetu

Vánoční čas si málokdo z nás umí představit bez rozzářených vánočních stromů, které jsou na každém veřejném prostoru, kdyby nebylo spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka, který ji díky dojemnému vánočnímu příběhu zavedl poprvé v Brně. Co se tenkrát stalo? Roku 1919, u Bílovic nad Svitavou, kde Těsnohlídek tehdy žil, den před Štědrým večerem se Rudolf Těsnohlídek spolu s přáteli vypravili do lesa pro vánoční stromek. V lese uslyšeli pláč, a když došli na místo, odkud se pláč ozýval, našli opuštěné malé děvčátko, které bylo téměř zmrzlé. Dítě dopravili na četnickou stanici. Po několika dnech byla vypátrána matka dítěte, které dostalo

jméno Liduška. Holčičky se ujala rodina Polákových z Brna, kteří ji vychovali. Matku Lidušky, která dítě opustila, čekalo pět let těžkého žaláře. Příběh naštěstí dopadl dobře, Liduška se později provdala za středoškolského profesora a odstěhovala se do Prahy, kde žila až do své smrti v roce 1997. Místo v lese, kde byla nalezena, navštívila až do padesáti letech. Rudolfa Těsnohlídka osud Lidušky zasáhl natolik, že se začal zajímat o opuštěné děti bez domova. Protože k nálezu Lidušky došlo v lese pod smrkem, který Vánoce pro mnohé z nás symbolizuje, přišel s nápadem uskutečnit charitativní sbírku právě pod vánočním smrkem. Díky svému novinářskému umění a známostem s významnými osobnostmi byl šestého prosince 1924 pokácen v bílovickém polesí statný smrk, který byl slavnostně převezen do nedalekého Brna. Tady byl ozdoben a za účasti R. Těsnohlídka a ostatních významných brněnských osobností byl poprvé rozsvícen 13. 12. 1924 na náměstí Svobody v Brně. R. Těsnohlídek, který byl velkým obdivovatelem severské kultury, se nechal inspirovat vánočním stromem v dánské Kodani. Spolu se stromem v německém Výmaru byl Těsnohlídkův Vánoční strom republiky, jak jej sám nazval, jedním z prvních na evropském kontinentu. Pod vánočním smrkem po dobu svátků probíhala sbírka pro chudé a opuštěné děti. Rudolfu Těsnohlídkovi se tak splnilo jeho velké přání. Sen Rudolfa Těsnohlídka pomáhat chudobným dětem bez domova se naplnil až o několik let později. Osmého prosince 1929 v Brně – Žabovřeskách byl slavnostně otevřen Dětský domov „Dagmar“ pro opuštěné děti. Toto zařízení získalo jméno po dánské dobrotivé královně Dagmar, která pocházela z českého rodu Přemyslovců. Z velké části byly náklady na stavbu a vybavení domova hrazeny právě z vánoční sbírky pod smrkem na náměstí Svobody, kterou Rudolf Těsnohlídek inicioval. Otevření domova pro děti se však Těsnohlídek nedožil, protože zemřel tragicky v lednu 1928. Po brněnském Těsnohlídkově vánočním stromu se začaly objevovat postupně veřejné vánoční stromy i v jiných městech české republiky. Následovalo město Plzeň a dnes v českých a moravských městech a obcích svítí stovky vánočních stromů. Během II. světové války vánoční stromy pohasly, také z důvodu nařízeného zatemnění měst. Po skončení šestileté války roku 1945 byl znovu postaven a rozsvícen Vánoční strom republiky na pražském Staroměstském náměstí za velké účasti nadšeného lidu. Stal se symbolem míru a svobody. Přišel únor 1948, a nově započatá tradice skončila s orientací vlády na Sovětský svaz. Terčem útoku nového režimu se stala i vánoční tradice Stromu republiky. Komunistům na ní vadilo její sepětí s masarykovskou republikou, jež byla nyní oficiální propagandou líčená pouze jako stát bezohledných „buržoazních vykořisťovatelů“, kteří utlačovali miliony pracujících dělníků. Do tohoto obrazu se vánoční sbírky na chudé a opuštěné děti, organizované již od dvacátých let pod Strom republiky, příliš nehodily. Akci „Vánoční strom republiky“ pořádala od počátku organizace Péče o mládež, po jejím zrušení ji nejprve převzaly národní výbory, později byla centrálně řízena ministerstvem práce a sociální péče. V roce 1949 se však již objevovaly náznaky, že tomu tak nemusí být napořád. Důvody vysvětlila v rozhlasovém projevu manželka prezidenta republiky Marta Gottwaldová: „Budiž řečeno ke cti a slávě prvních desítek let Vánočních stromů republiky, že zachránily snad stovky dětí od smrti hladem… Výtěžek letošních sbírek pod Vánočními stromy republiky nebude odevzdán do nastavených dlaní chudáků, bude věnován na zlepšení dětských útulků, jeslí, mateřských školek a podobných ústavů, kam docházejí děti pracujících matek a otců, kteří neznají nezaměstnanost. Vánoční strom republiky letos poprvé nežebrá.“ V následujícím roce došlo při organizaci Vánočních stromů republiky k ideovému postupu – akce měla být napříště konána pod heslem „Mír dětem na celém světě“. Další tradicí, která měla nahradit zrušené vánoční zvyklosti, a zejména jejich duchovní aspekt, bylo prosazování sovětské pohádkové postavy známé jako děda Mráz. Podle sovětského vzoru se též komunisté pokusili přesunout vánoční nadílku z 24. prosince na Nový rok. Vládnoucí režim se snažil tuto tradici zavést do českých domácností prostřednictvím závodních odborů, což nebylo příliš úspěšné. Vyhrála to „jolka“ Dědy Mráze s úsilím vrchnosti vymýtit vánoční strom jako symbol českých vánoc i s betlémy, jesličkami a Ježíškem. Zdroj: Kateřina Šebelová; Velká Epocha Petr a Pavlína Kourovi – České Vánoce Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)