Zprávy z internetu

  Velký Kokrháč            Slunce žhne. Ostrý potok teče ve svěžím stínu a jen tam, kde do něj vniknou paprsky, stříbrně se rozzáří. Cesta se nekompromisně dere Dolem pod Ostrým a pak kolmo na vrstevnice do svahu Lenkáč. Okolo malé výklenkové kapličky s ikonou Bohorodičky se dostáváme na křižovatku pod horou Lovečná a skalní branou na starou zelenou značku. Úzká úvozová cesta nás dovádí ke hranici, kde se do nás opírá příjemný západní vítr.     Úbočí Ostrého – vítr sráží z pařezu mravence.     ***            Scházíme z Ostrého. Celý hřeben je vyztužený zkamenělým výkřikem skály, která se po svorových výronech žene

od severovýchodu nad hřeben, vzepne se nad něj a odlomí se kamenná do prázdna přepadávající vlna. Místy ji zdobí bílá pěna křemene. V sedle mezi Ostrým a Kokrháčem objevujeme obrázek svatého Františka a zvláštní kamennou pyramidu s malou základnou jak z dílny umělců balancing stones pictures.        Cesta po hřebeni je vydlážděná kameny s ostrými žebry. Přecházíme z jednoho na druhý jak po hřbetech ztuhlých ryb. Konečně na Velkém Kokrháči shazuju z ramen batoh. Nacházíme na nocleh rovné místo hned vedle vrcholových skal. Vítá nás tu staré ohniště přikryté velikým placákem. Klubíčko se jím snaží pohnout, já už to ani nezkouším. Připravujeme si pelech, lezeme do žďáráků i s nafukovací karimatkou a spacákem. Nemohu se tam vtěsnat, točím se ve spacáku jak lapená ryba.        Corliss dnes opět vyděsila nějaké turistky, slyšel jsem jejich zoufalý křik, když jsem zrovna ze skály Maxfelsen pořizoval fotky. Připraví mě to o nervy, musíme se pak lidem do nekonečna omlouvat. Teď tu sedí kousek od nás přivázaná k suchému smrku, snad jej v záchvatu nadšeného poskakování a blafání nevylomí. Přivírá oči a propadá do svého psího snu. Ale vždy jen na chvíli. Stačí šelest, který my ani nevnímáme, hned zase vztyčí hlavu a dívá se kolem sebe. Chceme-li si zachovat klid, je lepší nemít zase až tak dobrý sluch a čich.        Čtu Klubíčku básně Jana Skácela. Pak hádáme, kde asi zapadne slunce, které ovšem není vidět, mraky tmavnou, poryvy západního větru sílí a několik kapek se rozstřikuje o žďáráky. Za chvíli se zase obloha prosvětluje. Díváme se do korun smrků nad námi, tmavá mračna plují rychle od západu, mezi nimi ostrůvky modré. Na severu se táhne nažloutlý pás prosvětlené oblohy, pás zlatavý za lesy, táhlé hadí tělo. I do snů lesa vložena je hadí korunka / do spánku úsměv kolem úst, napsal básník František Daniel Merth v jedné ze svých Sedmi písní. Kde ukrývá melancholický soumrak svoji hadí korunku?        Ještě jednou vylézám ze spacáku a urovnávám si nezvyklé vybavení k nocování pod širou oblohou. A pak už se mi klíží oči. Co bych snad měl zapsat, říkám si pro sebe nebo i nahlas. Je to mluva prostá a pokojná, s dlouhými odmlkami. Dříve, nežli vzlétnu, / povzdechnu z hloubi duše. // Aby tu po mně zbylo něco nahlas. (Jan Skácel – Smuténka).     ***            V noci Velký Kokrháč otáčí hlavou. Probírám se do tmy, vítr šumí v korunách, fouká ale od východu. Před tím západním jsme byli chráněni kamenným kohoutím hřebínkem, východní vítr je chladnější a opírá se mi naplno do žďáráku. Mezi korunami svítí hvězdy, ale moc jich nevidím, mám slepené oči a brýle trochu navlhlé.     ***            Ráno se nám nechce z teplých spacáků, ale musíme. Ze skály je vidět Velký Javor s oblačnou čepicí. Pak si vaříme ranní kávu. Ve starém ohništi syčí vařič.        Z Juránkovy chaty na Svarohu zbyla jen zarůstající hromada zdiva. Na jakém úžasném místě tu bylo možné přespat. Ale tahle chata jako by nemohla nalézt pokoj. Postavena v roce 1922 byla již v roce 1931 úmyslně zapálena. Za necelý rok na stejném místě stála chata nová, kterou na sklonku druhé světové války vyhodila do povětří německá armáda. Proč? Asi jen pro radost z ničení nebo z pomstychtivosti. Ani to nadšence šumavského lyžování neodradilo a den před vánoci 1945 se na Svarohu otevřela třetí Juránkova chata. A pak se dostali k moci komunisté a stavba znovu propadla zkáze. Dnes by tu mohla zvát k romantickému noclehu chata čtvrtá, kdyby jí v cestě nestála jiná moc: nedostatek peněz nebo ochránci přírody, kteří tu poblíž vyhlásili rezervaci. Svaroh mi připomíná posvátný pahorek, který hostil již několik kaplí horských náboženství. Každá z těch věr vstoupila tu do lesů, posvětila vrchol a záleží jen na člověku, nakolik se odhodlá pokračovat v úctě přeskakující jak jiskra mezi roky.         Na Jezerní horu nesmíme, ale nedá nám to a vstupujeme do zakázaného území. Našlapujeme tichounce. Nepatrná pěšinka nás vede cikcak mezi zdecimovanými smrky. Je stále méně rozeznatelná, začínáme bloudit. A tak je to se všemi neprošlapávanými cestami: Vydali jsme se po ní jak po pramínku vlasů, který se rozplývá do vzduchoprázdna vysoko pod oblačnými břichy. Pod nohama se nám rozblikaly květy sedmikvítku evropského. Připomínají oči, které dychtivě obdivují oblohu, prskavky na sněhu. Překračujeme padlé kmeny. Když na ně stoupnu, jako by se v nich pohnul trouchnivý dech. Pruží pod mými kroky jak podmáčená hlína. Na vrcholku Jezerní hory stojí totalizátor na odběr srážek. A nyní scházíme k okraji srázu spadajícímu o tři sta výškových metrů níže k Černému jezeru. Shlížíme na hladinu obklopenou ostrůvky smutného suchého lesa. Pod nohama se nám odlamují divoké žlaby.     Text a foto Roman Szpuk   Popisky k fotkám: 1) Kaplička pod horou Lovečná 2) Skály na západním úbočí Ostrého 3) Skály na východ od vrcholku Ostrého 4) Obrázek svatého Františka v sedle mezi Ostrým a Kokrháčem 5) Mužík pod Malým Kokrháčem 6) Pohled z Velkého Kokrháče na Ostrý 7) Skály u cesty na Svaroh 8) Pohled od Svarohu na Velký Javor 9) Fotka Juránkovy chaty z roku 1934 10) Sedmikvítek evropský na Jezerní hoře 11) Padle kmeny na Jezerní hoře 12) Totalizátor na Jezerní hoře 13) Pohled na Černé jezero    {gallery}Jitka/rok2021/cerven/minipoetik{/gallery}     MINIATURY Romana Szpuka 2021   1. Silentio2. Ohnuté břízky3. Čandra4. Stín túje se blíží5. Klaperl6. Na Vaydě7. Schätzenwald8. Sen o kapli Zmrtvýchvstání9. Velikonoční mříže na Šumavě10. Tmajemství11. Bílé pírko12. Březová voda13. Černá strž14. Vítr potěžkává přeháňku15. Sklo         MINIATURY Romana Szpuka 2020:      1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník     MINIATURY Romana Szpuka 2019:      1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce     MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou      MINIATURY Romana Szpuka 2017 :       1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise      {jcomments off}