Zprávy z internetu

  Obchod mých prarodičů proti kostelu měl zvláštní roli už tím, že sem venkované chodili o nedělích po jitřní i hrubé mši nejen nakupovat, nýbrž i probrat nejnovější události a vyměnit si politické názory, pokud nedali přednost jednomu ze tří zdejších hostinců. Bzučelo to tu pak hovory jako v úle a vzduch v krámě ztěžkl kouřem z fajek. Dlouhá řada regálů s nespočetnými, temnorudě natřenými šuplíky nabízela poživatiny všeho druhu. Lopatkami v šuplících rovněž uloženými plnil dědeček papírové kornouty cukrem a solí, rýží i kávovými zrny, odvažoval je na pultových vahách se sadou závaží a navyklým hmatem kornout zavřel. Nebyly

nijaké hotové obaly a tak bylo nakupování trochu zdlouhavé. I ocet a olej se plnil z velkých proutím opletených demižonů do lahví a lahviček. Ovšem také na nejběžnější nemoci lidí a zvířat měl dědeček všelijaké domácí prostředky a hned k nim rovnou dokázal přidat i ústně nezbytné medicínské rady. Kandovaný cukr a eukalyptové bonbony proti rýmě, ricin a sušené ovoce proti poruchám zažívání a baldrián proti nespavosti. Stále se navracející nemoci zvířat diagnostikoval na dálku podle často velmi obšírných popisů podávaných mu selskými majiteli, a také po rizicích a vedlejších účincích se titíž nedoptávali nějakého „doktora či apatykáře“, nýbrž zase jen obchodníka Anderla, který ke všem svým receptům dával místo velkého balení co možno nejpodrobnější ústní návody k použití. Když si například třeba nějaký sedlák stěžoval, že má ve stáji krysy, sundal dědeček z regálu dolů jednu z velkých mořských cibulí, které tu visely svorně s obětními svícemi, voskovými sloupky, česnekem spleteným v copy, lýkem a tkaničkami do bot. Vysvětlil pak až do minuciózních podrobností a s obšírností, jež nebrala nijaký ohled na další zákazníky, jak jedovatou hlízu rozdrtit na kousky, ty opéci na sádle a potom je dřevěným špánkem, nikoli snad vidličkou či lžící, vpravit tak, aniž by se jich ruka dotkla, do krysích děr. Zkušenosti vrchního šikovatele u jedné sanitní jednotky mu přišly při jeho medicínském poradenství zřejmě velice vhod. První světová válka byla také častým tématem hovorů, když se obchod přes den pomalu prázdnil a zbylo v něm nakonec jen několik bývalých frontových vojáků, kterým dědeček šenkoval pálenku vlastní nepovolené výroby. Příliv zákazníků do jeho obchodu ani nijak neutuchl, když o dva domy dále otevřel koloniál židovský kupec a na druhé straně kostela se etabloval obchod pana Ganse. Ti tři konkurenti si dokonce vypomáhali navzájem, když někomu z nich nějaký druh zboží došel. Jeden obchodník látkami jménem Herrschmann a lékárník Schweinfurt završovali kontingent zde usedlých Židů. Ačkoli se zdejších starousedlíků poněkud stranili (není divu, přišli z velkoměsta a ve venkovské odloučenosti drsné Šumavy se jistě necítili právě blaze), byli na Šumavě přesto akceptováni a navštěvováni. Já chodil k Herrschmannovým rád už proto, že měli mluvícího papouška.  Také strýc Schederů dělal zakázané věci. Byl výjimečně zručný v trhání zubů. Jen se dvěma kleštěmi a jedním nástrojem podobným šroubováku ujímal se zvlášť komplikovaných extrakcí, zubů moudrosti třeba. Z důvodu absence zubařského křesla musela zaskočit „Schedermoam“, jeho žena. Usadila se do mužovy lenošky, vzala pacienta na klín a pevně svírala jeho ruce křížem dozadu jako v nějaké svěrací kazajce. Pro absenci vyplachovací ústní stříkačky se oba muži před zákrokem posilnili mocným douškem z lahve kořalky. To pro případ, že by pacientovi nestačila dávka na kuráž, kterou si v hospodě dopřál už před těžkou cestou sem. Skutečnost, že při podobných akcích nikdy nedošlo k nijaké infekci, se mi dnes jeví skoro jako zázrak. Zdroj: Hoam! Franz Pils Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora