Zprávy z internetu

  A. Heyduk: Čarovný jest pohled na boubínský prales z jasného, měsíčného večera, nebo za prvního svitu ranního, kdy ozývá se z houští houknutí sovy pralesní a se skály skřek ostříže, nebo když objeví se jelen, krásnou hlavu s mohutnými parohy vzhůru vzpínaje, nebo když uplašená družina srnčí lehkými nožkami odkvapiti toužíc uvázne bezvolně v pokryté mechem práchni žalostně blekotajíc... O májce ze šumavského Boubína pro Berlín bylo už několikrát psáno. Byla určena pro okázalé národně socialistické oslavy Svátku práce, kde k dělníkům, „čelu a pěsti velkého Německa“, promluvil sám Adolf Hitler. Zatímco některé pravicové diktatury první máj zakazovaly, nacistické

Německo z něj udělalo státní svátek, ač se Hitler ještě v roce 1922 osobně angažoval v kampani za jeho zákaz, jak tvrdil, tohoto marxistickoanarchistického výmyslu. Jenže na oslavách 1. máje v roce 1939 hovořil Hitler o tom, že třetí říše udělala z tohoto svátku, původně plného sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa. Jeden z boubínských velikánů, který býval v Boubínském pralese druhým nejmohutnějším, nechal například v roce 1939 pokácet Adolf Hitler pro potřeby májových oslav v Berlíně. Příběh šumavského velikána, jenž stanul slavnostně přizdoben v berlínské Lustgarten, park na berlínském Muzejním ostrově, někdejší součást Královského zámku. Oslava 1. máje v Berlíně začala holdem německé mládeže svému vůdci. Na 130 tisíc hochů a dívek napochodovalo na Olympijský stadion, aby mladá vysportovaná těla vytvořila obrovský nápis „Patříme tobě!“. Adolf Hitler pak promluvil o zářivé budoucnosti německé mládeže a říšský ministr propagandy Joseph Goebbels zfanatizovanému davu vysvětlil současný význam svátku práce. „Den 1. května je nejenom svátkem práce, nýbrž především svátkem života. Mládež reprezentuje nejmocněji život.“ Je úterý 2. května 1939. Vžijme se do kůže řadového občana Prahy, který si ráno koupil Národní politiku a usedl s novinami do kavárny. Odpočatý po jarním výletě, neboť v Praze byly na 1. máje zakázány veškerá hromadné oslavy svátku práce. O to větší překvapení ho čekalo při četbě titulní strany, když se dozvěděl, že Adolf Hitler svátek práce nezatratil, ale jen mu dal novou formu. Vkročíme-li hlouběji do pralesa na Boubíně, cítíme se úplně málomocnými. Starověcí kmenové svorně stojí zde vedle sebe, mnozí, vykonavše řadu let jim vykázanou roli, větrem vykáceni, práchnivějí v různých skupinách. Rušnějšího života v tom odlehlém lesním tichém kraji horském, kde hlasu zpěvného ptactva zřídka jen uslyšíš, přibylo postavením železnice. Utichl zpěv soumarů a práskání biče na Zlaté stezce, nastalo syčení páry a hvizd strojů a v dubnu 1939 byl přímo v rezervaci Boubínský prales poražen 400letý smrk, vysoký 52 metrů a s průměrem na pařezu 142 cm a objem 23 metrů krychlových plnometrů, při váze 360 metrických centů. Slavnostnímu poražení předcházel proslov vedoucího tajemníka NSDAP a přihlíželi mu vládnoucí a straničtí činitelé z Vimperka. 100 dřevařů pak strom ručně přibližovalo k jezírku a přes něj na lesní cestu. Zůstala po něm stopa v pralese „jako by se tudy prodírala obrovská obluda“. Kmen byl odkorněn až po spodní větve, 20 koňmi odtažen na nákladní rampu zátoňského nádraží a na sedmi plošinových vagónech dopraven do Berlína. Pod vedením tehdejšího knížecího schwarzenberského lesního asistenta Dipl.-Ing. Walthera Niedla k drážnímu tělesu musel být zvláště vykácen průsek, aby pak se mohlo dojít k otevřené trati v jednom úvozovém jejím úseku k naložení kmene, a to za noci. Podle záznamů Ing. Niedla bylo k další přepravě zapotřebí sedm plošinových vagonů. Několik dřevorubců ze Zátoně bylo tehdy hosty „říšského hlavního města“ a směli strom na jeho pouti tam doprovázet. Po návratu domů se ovšem stali středem zájmu společnosti u hospodského stolu „Jídla a piva tam bylo, že se to nedalo ani pobrat, a těch ženských! – – – Ještě že sme ty naše nechali doma!“ Pan Friedrich Quentin z Rosenheimu, kterému patří dík za poskytnutý snímek, si vzpomíná: „Májka byla vztyčena v dubnu 1939 1. rotou železničního výukového praporu z Fürstwalde an der Spree v berlínské Lustgarten. Byl jsem příslušníkem té roty a účastnil jsem se i zmíněného vztyčování, které za pomoci tří jeřábů trvalo celých několik dnů. Už na svátek Nanebevstoupení Páně /tehdy roku 1939 připadl na 18. května byla však májka odstraněna, poněvadž do Berlína přijel Mussolini, na jehož počest se v Lustgarten konala manifestace a on tam měl promluvit. Za práci na odstranění májky jsme dostali pohoštění od Goebbelse.   Zdroj: Böhmerwäldler Heimatbrief, 1989, s. 203-204 Otto Veith, překlad Jan Mareš – Jihočeská vědecká knihovna Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora