Zprávy z internetu

  Velikonoce jsou křesťanskou oslavou vzkříšení Ježíše. Kde se ale vzala tradice spojení těchto svátků s vajíčky a zajíčky? V Písmu totiž nic z toho nenajdete, Velikonoce nesymbolizuje jen pomlázka nebo malovaná vajíčka. Pojďte se s námi podívat i na další symboly největšího křesťanského svátku. To, kde přesně se vzal „velikonoční zajíček“, je dodnes zahaleno tajemstvím, resp. teorií je několik. Jedna z nich tvrdí, že symbol králíka byl převzat z pohanských tradic, konkrétně z festivalu bohyně plodnosti Eostre, jejímž zvířecím symbolem byl právě králíček. Tato mýtická postava se starala o příchod jara a nových mláďat. Jednoho roku ovšem zaspala a

při své návštěvě země narazila na ptáčka, kterému její vinou umrzla křídla. Zželelo se jí ho, a proto ho přeměnila v rychlého zajíce, aby mohl utéci všem nástrahám, a udělala z něj svého společníka, snad i milence. Aby však nezapomněl na svůj původ, ponechala mu schopnost snášet vejce, a to dokonce v barvách duhy. Podobně je to pak s vajíčky – reprezentují nový život. Zdobení vajíček lze vystopovat až v hluboké minulosti cca kolem 13. století. Před stovkami let církev dokonce během půstu vejce shromažďovala a všichni je mohli začít konzumovat právě až o Velikonocích. A podle některých historických pramenů se různě zdobenými vejci začala o Velikonocích obdarovávat ruská smetánka v 19. století, ničím výjimečným nebyla ani zdobená vejce jako šperk. Co má ale společného zajíček s vajíčky? Tato tradice s největší pravděpodobností přišla z Německa, konkrétně z Alsaska a přilehlých oblastí, kde bylo zvykem ukrývat velikonoční vajíčka do trávy a keříků, kde je děti následně mohly hledat. Je to tedy sice poměrně bizarní, ale tato vajíčka skutečně „kladl“ zajíc, jehož úloha byla podobná jako např. role Mikuláše – posuzoval, jak byly děti hodné a dle toho je odměňoval (docela živě si umíme představit, co by mohly od tohoto zajíčka dostat děti, které zlobily…). Pozastavujete-li se nad myšlenkou zajíce, který snáší vajíčka, vězte, že mnozí starověcí autoři a filozofové věřili, že zajíc je vlastně hermafrodit. Právě tato myšlenka pak přímo míří ke křesťanství – zajíc (resp. zaječice…) se totiž v rámci teze hermafroditismu mohla rozmnožovat bez ztráty panenství….I proto se pak zajíci objevují na mnoha malbách společně s pannou Marií, v některých případech dokonce zajíci reprezentují Svatou trojici. Zvyk, který je spojený spíše s německo- jazyčnou oblastí. Spisovatel Christoph von Schmidt napsal povídku o velikonočním zajíčkovi. Z toho se prý odvodil zvyk, že velikonoční zajíčkové snáší barevná vejce. V povídce udělá šlechtična jarní velikonoční slavnost pro děti. Udělají hnízda, do toho dají malovaná vajíčka. Potom děti vyzvou, aby hnízdečka hledaly. Když holčička najde poprvé ve svém životě barevné vajíčko, tak říká, že to musel být krásný pták, když snáší taková nádherná vejce. A někdo tam řekne: to nesnášel pták, to jsou vajíčka, které snesl zajíček, a od té doby se to traduje. V příhraničních oblastech se schovávala vejce nejenom do hnízdeček, ale třeba se vázala na dlouhých mašlích na stromy. Bývalo zvykem péct chléb ve tvaru zajíce s otvorem, do kterého se vložilo obarvené vejce. Také tak vznikla představa, že obarvená vajíčka nosí zajíci. V některých částech Šumavy dokonce dávají za okno kousek salátu, jen aby zajíček jejich dům nevynechal. Zdroj: O velikonočních tradicích – Historie Velikonoc sahá do pohanských dob aneb Od zajíčka k beránkovi Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)