Zprávy z internetu

    Schätzenwald (věnováno Mirkovi Sedláčkovi a Christophu Janaczovi)            Jdeme kolem Vchynicko–tetovského kanálu. Vede tu široká cesta, ale čerstvý sníh ještě nenarušila žádná šlépěj. Pak stoupáme úzkou cestou zaříznutou do svahu a sněhová přeháňka nabírá na intenzitě.           Krupky vystřídaly sněhové vločky, jako by na sebe nabalily všechen ruch světa. Ticho umocňuje pocit, že tu nemáme co dělat. Proti jsou národní park, příbuzní Mirka Sedláčka a kovidová opatření. Zvláštní pocit, který v nás burcuje instinkty. Jdu první, naznačuju Klubíčku, že mě má následovat s větším odstupem, to kdyby v chalupě přece jen někdo byl. Dívám se před sebe do spleti větví.       

   „Už jsme tady,“ naznačuju společnici, která uklidňuje Corliss, aby neštěkala.           Vidím černá okna, v nichž se odráží les. Vyplňují mezery mezi větvemi a připadají mi nepřirozeně velká. Až jsem se jich lekl, jak jsou blízko. Ale když si je chci znovu prohlédnout, nikde nic. Jen chumelenice houstne, ta tajuplná převlékárna lesa. Za chvíli znovu! Opět mi spleť větví nastavuje tatáž propadla oken, slepé hlavolamy zrcadel, černé panely. Rozbuší se mi srdce. Zůstávám napjatě stát.           Klubíčko zastavuje asi deset kroků za mnou.          „Vidíš? Tady to je.“           Ale ouha, zase je to jen halucinace. Jak je to možné? Postavil tu Mirek Sedláček na ochranu před nezvanými návštěvníky duchovní zástěny? Jdu opatrně dál a teprve pak ji vidím, skutečnou chalupu s nápisem Schätzenwald.     ***           Obcházím to dosud živé místo. Vím, že jsem tady naposledy. Rozloučil jsem se v duchu s Mirkem, o němž ženy říkají, že měl v očích přitažlivou jiskru a čistotu. Nestačil jsem ho lépe poznat. Poprvé jsem o něm slyšel od Seppa Sekery, který si k němu chtěl jít pro radu, jak lovit mladé krasavice. Raději bych si k němu zašel pro jiná moudra, třeba jak bojovat se samotou v komůrce s kamennou klenbou, kam vniká tak málo světla, nebo jak nést životem svých kostí pár s rancem strastí všech…       Člověče, poutníku i ty který na Šumavě úřad jsi dostal k rozhodování, postůj, vzhlédni, ústa hlouposti, co mluviti bylo, skončilo dnes s tím, že jako host jsi přišel a tak odejdeš, nic nepatřilo a nepatří nám, jen kostí pár s rancem strastí všech.               Jak sněžení zhoustlo, tak během několika minut ustalo. Mezi chuchvalci mraků se objevil vzdálený modrý obzor. Mohutný oblak stahuje z kopců všechny své závoje. Vernisáž. Látka je vetchá, trhá se o špičky smrků a zůstává mezi nimi viset, plane a vzlíná, vsakuje se ve svém vlání, točí se a stoupá dlaněmi závětří. Stojí tu s námi básník Christoph Janacz. „Mlčení na horizontu, nevědoucí jako my, odpočívá.“           Vracíme se zpět po vlastních stopách, které během chumelenice zpola zapadaly. Ještě jedna přeháňka, a už nikdo nebude vědět, že jsme tu byli. „Teď, když jsou trámy ztrouchnivělé, vidíme krajinu zraněnou stopami. Nikdo nedorazil,“ šeptá Christoph.     ***            „Jestlipak se poutník potká ve své stopě?“ Ne, jistěže ne. Vždy, když někde v osamění potkám sám sebe, vím, že je to naposledy. „Co je, je pouze přechodné. Jediné, co tomu vzdoruje, je čas. A čas není,“ odpovídá tajemně básník. Podívá se vzhůru, odkud se ještě tu a tam snese vločka. Spadla z větví či ji propustila náhle otevřená náruč blankytu? Už i slunce bliklo mezi smrkovými větvemi, ale nesměle, jen na chvilku.           „Tolik důvodů trvat na životě. Jeden je příliš,“ říká básník a neodvrací pohled od zenitu.          Místní se opájejí zvukem němčiny, když pojmenovávají zaniklé osady či původní názvy těch existujících. Jako by tím dávali najevo, že nezapomněli dějiny svého domova. Tak se rakouský lyrik opájí pro něj tak záhadnými českými názvy, jimž třeba ani nerozumí. Jeho sbírka veršů má název Šumava, nikoliv Böhmerwald.           Existují intuice, které stavějí mosty mezi jazyky. Jsou to mosty tajemství, úžasu, opakování slov v přísvitu nočních plamenů, zarůstání škvír mezi kameny a ve zlomech kmenů. Jak zjizvená řeč přichází porozumění napříč údolími skrze mlhy a závěje, které ukrývají kosti zvířat i lidí a odtávají dlouho do jara.           „Co nás spojilo s nocí? Krok pod sněhem, mlčení hvězd, bolest vyhaslých stop,“ shrnuje všechno Christoph. Nasloucháme našemu dechu a šumu sypkého sněhu, jak se rozstřikuje pod našimi kroky.     Text a foto Roman Szpuk      {gallery}Jitka/rok2021/brezen/schatze{/gallery}   MINIATURY Romana Szpuka 2021 1. Silentio2. Ohnuté břízky3. Čandra4. Stín túje se blíží5. Klaperl6. Na Vaydě     MINIATURY Romana Szpuka 2020:    1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce   MINIATURY Romana Szpuka 2018 :  1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou   MINIATURY Romana Szpuka 2017 :     1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise  {jcomments off}