Zprávy z internetu

  Předjarní noc V údolí lesy sestouply a z jejich přerývaných mlh, ač zimy přešlé čišel stín a jako sklepeními vlh, noc z temna předla po chvílích paprsky siné, měsíční již v sosen štíhlé kužele, jež do bouřících větrů ční. Pak ztichlo vše a zadýchal zvuk zvonů houští do sosen, jak teplé rty by líbaly cos řkouce v kraje polosen, van čerstvý proběh údolím a z lesů prudkou vůni zdvih, ručejů jarních dětský pláč, chuť dneškem rozoraných polích. A mraky jarní jímal chvat, van stíhal van a za vánky podléštky v trávě vstávaly i sněhobílé sasanky, měnivé světlo hrálo s

tmou, zabouřil vítr větvemi, úrodnou silou, divokou se vzpínal nad zemí… Antonín Sova Básníkovo jaro, 1921   Čas, který na tomto světě máme, nemůžeme prodloužit ani o jediný den. Co však můžeme, je dovolit si přivést trochu radosti do prvního jarního dne, který je před námi, v dnešní době. Dovolte každému jarnímu dni stát se tím nejkrásnějším v našem životě. Aby jaro „platilo“, musíme vnímat stromy a zpěv ptáků, který nás, pokud nasloucháme, nemine ani ve městech. Pokud hlavu nezvedneme, nenasloucháme, místo jara a slunečních paprsků nás sužuje dennodenní příval tísnivých zpráv. Jakmile člověk přijme jarní změnu, může začít vymýšlet, jak si s ní poradit. Jak ji využít. Tvůrčí postoj přináší radost, uspokojení. Stejně jako nabízí radost nekonečně tvořivé jaro, jeho překotné, fascinující pučení, erupce třešňových květů, záplavy čerstvých barev, zpěv ptáků.Je to období radosti, tance a oslav. Zima je pryč. Přežili jsme nevlídnost tmavých dnů a začíná nový život. Ve všem. Zimě odtikávají poslední hodiny a v přírodě se vše chystá k jarnímu probuzení. Jarní rovnodennost označuje astronomický nový rok, jaro je symbolem znovuzrození, nastává půlroční vláda dne a denního světla. Magická síla dne roste, síla slunce přináší sílu do života, vnímáme osvěžující sílu zelené a žluté barvy. Radost, tvořivost, bouřlivost, námluvy, randění, zvýšená aktivita životní síly, to jsou hlavní atributy jara a následujícího léta. Jaro je mystické samo o sobě, je elixírem pro znovuoživení všech mocných energií, začíná se probouzet síla země i slunce. Světlo miluje především naše duše, vždyť tato jemnohmotná složka lidské bytosti sestává právě ze světla, z čisté božské substance. Očištění, které předchází začátku jara, musí být úplné. Aby byla očištěna duše, dům, město i pole, provádělo se společné spalování odpadků, rituální umývání, posvěcování polí a domů, „omlazování“ květinami, obnovení chleba a vody v domě a též se prováděla ceremonie, jejíž úlohou bylo pomoci zemi ožít a dát bohatou úrodu. Aby byl proces doveden k logickému konci – neboť vždy se zapomíná na to, co je skryto i těm nejpronikavějším pohledům –, existoval u mnoha národů zvyk spalovat veškeré projevené i neprojevené hříchy, nemoci i neštěstí, které kněz přenesl na slaměnou loutku zosobňující minulý rok. Obřady a písně byly většinou doprovázeny zapalováním posvátných ohňů, tance kolem nich, skoky přes ohniště. Ohně zahřívaly zemi, pomáhaly Slunci plnit jeho úlohu. Tentýž smysl – zaříkávání, přivolávání velkého Oráče-Slunce, který přeměnil prvotní bahno na úrodnou zem – měly také obřadná orba a setí obilí. Starodávný člověk vítající slunce s rukama pozvednutýma k nebesům prosil o navrácení života jak vnějšího, tak i vnitřního. Doba očisty je časem obnovení míru a harmonie. V mnoha zemích se v tento den lidé navzájem obdarovávali květinami; existuje rituál umývání vodou vyluhovanou z květin a bylin a symbolizující živou vodu, jež omlazuje a očišťuje. Je třeba, aby duše stejně jako příroda na jaře rozkvetla a otevřela se paprskům duchovního slunce. Mnoho dnešních zvyků má pohanský původ a vztahuje se k již vymizelým kultům a tradicím. Rituální umývání a kropení stébly trávy nebo větvičkami namočenými v čerstvé vodě či rose je zřejmě staré jako lidstvo samo. S dnešním datem se také pojí známá pověra. Podle ní je pouze v den jarní rovnodennosti možné postavit syrové vejce na špičku. Mějte se přátelé krásně jarně.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)