Zprávy z internetu

  Lesní studánka Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd. Vykvétají první sněženky a bledule, víc nás to táhne do přírody na první jarní výšlapy, blíží se čas čištění studánek a pramínků. Udělejte si radost od všech starostí, udělejte si čas a vydejte se i vy na procházku ke kouzelným místům, kde voda může opět odpočívat, klokotat i

zpívat. Každá studánka má své kouzlo a příběh, který prozrazuje jedinečnost jejího pramene neboli léčivé účinky. O tom, zda se jedná o pravdu nebo pouhou pověru se můžete už přesvědčit sami. Studánky jsou prý slzy radosti země. Nabízejí chladnou osvěžující vodu všem žíznícím. A lidé si jich po staletí náležitě vážili. A opatrovali je. Měli na paměti, že voda je vzácným darem… Václav Krolmus, vlastenec a národopisec o studánkách píše: „Studánky v Čechách jsou posvátná místa, světice a svěcenky slovou. Lid je čistí, k nim putuje, vodou se omejvá, v nemoci ji pije, u vod zkoušky dělají… Děvy studánky čistějí, když neprší, ke studánkám putujou a se modlejí, křížky, věnce do studní házejí… když lidé neduhy na těle mají, putují ke studánkám, v nichž se omývají, hlavu, oči, ruce, tělo, vlasy do vody házejí, neb hadry, klucky bílé na kámen a studánky takové, neb na stromy je zavěšují u studnic.“ „… a ta voda, která prší z nebeských oblak dolů k zemi, vsakuje se do ní a vsakuje se tam stále hlouběji a hlouběji a čistí se a hromadí se v kameni jako v nějakém čiročirém džbáně, poněvadž ten kámen drží pevně jako hladká skořápka. A potom z něj přece vytryskne a vytvoří malý potůček nebo v kamenné míse studánku vody tak čisté, že nevíš, kde přestává vzduch a kde začíná voda, a vodní nitka se řine z té mísy dál, tisíce vodních nitek se odtud řine a všude to pilně a tiše crčí a to crčící se sbírá dohromady a šumí pak zhloubi a ty mnohé a mnohé potoky jdou dál tam dolů do kraje. A ta voda dává všemu živoucímu, zejména travinám, veselost a zdraví, které voda v kraji tam jinde venku, kde je půda všelijak nečistá, neumí dát….“ Symbolické vyčištění pramene po dlouhé zimě patří k prastarým tradicím vítání jara. Nalézt ve správnou chvíli v přírodě pramének čisté vody je mnohdy malý zázrak, ten úžasný pocit ostatně zná každý poutník, který se kdy znavený a žíznivý trmácel krajinou. To platilo od pradávna, zkušenosti dávných lovců, zemědělců i cestovatelů si neseme v sobě, a tak ani v dnešní době nepřekvapí, že krásná studánka je ozdobou mnohého koutu naší přírody, na který mnozí vzpomínají ještě po mnoho let. Kdysi byly studánky a prameny jedinými zdroji pitné vody, proto jim byla věnována mimořádná péče a pozornost. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských. V pohanských dobách si lidé vody ve studánkách vážili tak, že jim přinášeli dary. Později, v souvislosti s křesťanstvím lidé věřili, že voda je v některých studánkách zázračná, dokáže vyléčit všechny nemoci, a že zázrak uskutečnili svatí. Ke studánkám začala chodit procesí a u mnoha z nich byly postaveny kapličky. V barokní krajině představovaly nejen nádherné stavby a orientační body, ale i místa odpočinku a modliteb.Ještě i v současnosti je řada z nich spojována s místními pověstmi o zázracích i s legendami o vodních pannách a ochranných vílách. Od pověstí, legend i historických reálií jsou odvozeny i jejich názvy, např.: studánka Panny Marie, svaté Anny, Dobrá voda…. Bez vody by na Zemi neexistoval život. Voda ve studánce uhasila žízeň každému poutníkovi, a aby byla čistá, dodržovala se v dávných dobách slavnost čištění studánek. Jarní čištění studánek také symbolicky zahání zlé moci, nositele nemocí a tedy neštěstí. Mají je provádět svobodné a čisté dívky. Součástí obřadu byla říkadla, která pronášely družice i královna. Častěji se používal pojem královnička nebo králka. Zpravidla se jednalo o nejšikovnější místní dívku. V podvečer se na návsi svolávaly všechny svobodné dívky a s veselím obcházely všechny studny ve vesnici, ze kterých vylévaly vodu a čistily je po zimě. Na vyčištěnou studnu byl položen velký zelený věnec na znamení čistoty. Když byly všechny studny vyčištěné, tak se v neděli vydal po vsi dům od domu průvod svátečně oblečených dívek a při zpěvu vybíraly za vyčištění studní. Další neděli si dívky sjednaly samy muzikanty a konala se muzika „za studny“. Vesnicí procházel další průvod tentokrát s muzikou a vše zakončila parádní tancovačka. Zdroj: Zvony a zvonky (1894) Josef Václav Sládek Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)