Zprávy z internetu

  Dnes nám na tento den zbyla v povědomí snad jen dávná pranostika ,,Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře“. Ano, 12. březen byl považován za jakýsi neoficiální počátek polních prací – ve skutečnosti však začínaly až po rozmrznutí půdy. Svatý Řehoř se ale kdysi slavil zcela jinak – a vesele. Jednalo se o tzv. ,,žákovské řehořské slavnosti“, při nichž procházel městy, kde byla škola, průvod studentů, kteří předváděli různé scénky, zpívali, recitovali. Přestrojeni bývali za ,,řehořské vojsko“, měli dřevěné meče, napodobeniny vojenských čepic, prapory… Za svá vystoupení dostávali výslužku – jakousi koledu, která obvykle trochu vylepšila skromný příjem městského

kantora. Den sv. Řehoře, svátek žáků a školáků, byl slaven v mnoha zemích Evropy jako připomínka papeže Řehoře I. (zvolen roku 590), označovaného za učitele církve. Byl typický pro města, která měla školy; na venkově se školy objevily až v 18. století po reformě císařovny Marie Terezie. Žáci tento den milovali – bylo volno a veselo. Bez své ,,řehořské“ tradice ale nebyla ani vesnice – mnohde se dlouho 12. března udržoval prastarý zvyk tzv. ,,řehořských voraček“, při nichž šel vsí průvod s muzikou, v jehož čele byl mladík obalený slámou a začerněným obličejem. Chodilo se od stavení ke stavení a mládenec vždy hospodáři popřál dobrou úrodu. Hospodyně si s ním pak zatančila. Skutečné zahájení jarní orby ale mělo také svůj magický obřad – hospodář pokropil sebe, pluh i zem svěcenou vodou a požehnal pole i první brázdu křížem. Když se vrátil domů, polila ho hospodyně vodou, aby byl při síle i v dalších dnech. Bez čarování se neobešla ani setba, prováděná ještě koncem 19. století ručně – tedy rozhazováním z plachty, pověšené na rameni a přidržované jednou rukou, Této plachtě se říkalo rozsívka a na mnoha místech bývala i součástí štědrovečerního stolu, což byl první magický úkon, který měl zajistit dobrou úrodu. Druhý rovněž souvisel s Vánocemi – do osiva se dávala zrna, požehnaná v kostele na svátek sv. Štěpána. Před vlastním setí se pak zrno nejprve přežehnalo a pokropilo svěcenou vodou a první hrst osiva rozhodila na pole do tvaru kříže. Sít se mělo ve dnech, kdy měsíc dorůstal – to platilo hlavně pro obilí a len. A nakonec, když bylo pole oseto, obešlo se kolem dokola – což souviselo s vírou v magickou ochrannou moc kruhu. S březnem byly úzce spjaty i další dva zvyky, které kupodivu stále přetrvávají, i když jsou dnes pojímány jako zábava – vynášení smrti a přinášení léta. Oba rituály mají naprosto čitelnou symboliku a svým charakterem zcela zřetelně sahají do pravěkých, předkřesťanských dob. Zdroj: Frant. Košák: Žákovské slavnosti na sv. Řehoře. Řehořská Prostonárodní české písně a říkadla Praha : J. Pospíšil, 1864 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora   Řehořská Učitele velkého, Řehoře svatého, dnešního dne slavnost máme; radujme se z toho. Kdo své dítky miluje, vedíž je k dobrému, a své syny dej do školy, ať se učí tomu: Nejprve Boha znali, stvořitele svého, v víře je vyučovali Krista, syna jeho. Pakli žáčka nemáte, na papír nám dejte: pro jeden groš, pro dva, pro tři jistě neschudnete. Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, pána Boha chválí. Pakli nám nic nedáte, tehdá uhlídáte: všecky hrnce potlučeme, co v polici máte, a kosinky polámeme, co na peci máte.