Zprávy z internetu

   Klaperl            Stoupám z Rejštejna ke Kašperským Horám. U jednoho domku stojí na korbě malého náklaďáku muž s lopatou. Shazuje na zem písek. Opodál zamečí vysokým hláskem kůzle a muž je napodobuje. A zase pokračuje v práci.       Když kousek popojdu, vidím v ohradě kozu a za ohradou na druhé straně tři malá kůzlata. Mečí dost žalostně a pátrají, kudy dovnitř do bezpečí. Tu to jednomu kůzleti dojde. Rozběhne se následované ostatními, obíhá ohradu, až doběhne ke vchodu. Bázlivé mečení hned ustává.       V údolí září v matných paprscích Losenice jako had se stříbrnými šupinkami. Vzpomněl jsem si na zimu, kdy po silnici

na Červenou chodívala mlčenlivá žena s kočárkem pro dvojčátka. Sněhové bariéry trochu znemožňovaly minout se s protijedoucím autem. Jak kočárek, tak i auto musely zvolnit. A ještě výš, tam, kde silnice přestává stoupat, jsem pravidelně vídal starce tlačícího kolo skládačku ze zasněžených luk. Kolikrát jsem jej minul přesně ve chvíli, kdy se dostal na asfaltku.        „A ty, kde máš svůj kočárek?“ zeptal se mě jednou. Asi si mě s někým spletl.     ***            Došel jsem na Šibeniční vrch v Kašperských Horách. Odbočil jsem k němu rovnou ze silnice, to stoupání po lukách je výživné. Na mezích se zachytím o suché bodláčí, někdy o trny ostružiní. Musím podlézat dráty ohradníku. Čekám tu na přítelkyni, jedinou blízkou duši, kterou v tomto kraji nyní mám. Slíbila mi oběd a termosku s kávou. Prý mám na ni počkat u laviček, ale žádné tu nejsou. Za to tu stojí nový krucifix.        Sedím na bundě, kterou mi z rozvernosti natrhl drápkem pes Ferryho Klišíka, a opírám se zády o strom. Zespodu jede po louce bagr. Přijíždí až ke mně. Vysype ze lžíce štěpku, dva dělníci pak rozhrabují dřevěnou drť u paty kříže. Tiše se hádají.        „Tady už se seče louka!“ napomíná dotčeně jeden druhého. Pak nasednou do bagru a sjíždějí zase dolů.        „Za sedm, osm minut jsem u vás,“ volá mi přítelkyně. Přichází po takřka dvaceti minutách. Když už je skoro u mě, zkříží jí cestu tři známí, s nimiž se dá do rokování. Trpělivě čekám. Pak dochází ke mně.        „Jedl jste něco?“ ptá se.        „Ne, myslel jsem, že přinesete oběd.“ Je mi jasné, že v té malé kabelce žádný oběd nenese. „Já to nestihla.“ „To nevadí, koupím si něco v Kašperkách.“     ***            „Byla jsem u zpovědi,“ říká přítelkyně. „Seděli jsme s farářem na zahradě a přesně ve chvíli, kdy mi chtěl dát rozhřešení, už zvedal ruku, se z cesty ozval sousedův povyk: ,Čí je to černé auto? Neprojedu tady s traktůrkem.‘ Samozřejmě nikam nejel, to jen dopředu prudil, kdyby chtěl jet. Je to divný člověk, co tam bydlím, ještě mě nepozdravil. Faráře to vykolejilo, stále měl pozvednutou ruku a ptal se mě: ,Tak nevím. Mám to ukončit?‘ ,Né,‘ zvolala jsem. ,Bez toho kříže nedostanu rozhřešení!‘“     ***            „Je jaro,“ pochvaluje si přítelkyně nadšená předjařím. „Jsem šťastná. Každý den se prohlubuje moje láska k tomuto kraji, už mi zase buší srdce při pohledu na louky a stráně.“ „Neumím být šťastný, když jsem sám.“ „Vy neumíte být sám? Samota je dar. K setkání s Bohem.“        „Ach, stále ten Bůh. Dívám se kolem sebe, hledám ho. Hádám se s ním, ale to se jen hádají hlasy ve mně. Nikde nic.“        „Všude všechno!“ skáče mi do řeči nadšeně přítelkyně a kope do polosuchého kravince. „I tady je.“     ***            Jdeme po loukách dál a dál. Před námi kráčí kašperskohorský hrobník Skýpala. Kdysi přebýval v domku u kostela svatého Mikuláše, tam, kde teď bydlí Michal Marek s rodinou. Pan Skýpala míval v domečku plno nacistických symbolů a lebek. Obdivoval nacismus, říkal, že tenkrát byl pořádek. Když se do hřbitovního domku přistěhovala Markova rodina, Markéta, Michalova žena se to pokusila napravit. Umístila na problematické místo velikou sochu Panny Marie.     ***            U kaple zvané Klaperl sedí maminka s dvěma synky. Přítelkyně se tu se mnou chtěla pomodlit desátek, ale když tu nejsme sami, jen nahlížíme do zamčené kaple. „Můžeme se modlit i před nimi,“ kývnu hlavou k ženě a dětem. „Ale chtěla jsem se modlit i za vás, a to je víc, než intimní.“        Paní Kováříková z městského úřadu v Rejštejně se pro tohle místo nadchla. Organizovala opravu kapličky, usilovala i o obnovu poutních mší, dvou v roce, jednou na jaře, druhou na podzim. Po třech letech nadšení opadlo, prý by to sem lidé měli daleko, starým lidem by se přes kořeny nechtělo. V korunách stromů je slyšet hejno čížků. Objevilo se jich v tomto čase na Šumavě mnoho. „Myslela jsem, že to jsou vrabci,“ říká mi přítelkyně. „Čížkové. Slyšíte to dlouhé čííížžž?“        „Těším se na dokonalý ranní koncert. Až se rozezpívají všichni ptáci. Tohle je trochu monotónní. Ale v dubnu, v květnu v tužkovské aleji budou zpívat i slavíci.“ Jeden z chlapců bere za kliku. Marně. „Tak musíme zaťukat,“ klepe na dveře kaple. To by ses naťukal, chlapče, říkám si v duchu.     ***            Vracíme se stejnou cestou. Blížíme se opět k vrcholku Šibeničníku. Přítelkyni se kříž líbí, na mě působí násilně. Vrcholy hor by měly zůstat zasvěcené všem bohům, včetně těch pohanských. Když se vzduch trochu ohřeje, chodí sem ezobáby. Čarují rukama. Cítí negativní energii, která tu zůstává po dávných popravách. Nebojí se té energie, fascinuje je. Když se přítelkyně nastěhovala do Kašperských Hor, nemohla první noci spát. Odcházela za tmy sem, chodila dokola kolem a modlila se jeden desátek za druhým.        Často se ocitám tam, kde je třeba někoho zachránit. Omdlí-li babička v kostele, jsem poblíž, abych jí pomohla,“ říká mi přítelkyně a pak odběhne ke známému na televizi. Zase zůstávám sám.        Klesám z Kašperských Hor do Rejštejna. Prudký vpád jara mi evokuje cosi tísnivého, až mrtvolného. Musím upřít všechnu svoji pozornost na dění kolem sebe, abych se prodral k životu. Jakmile duše někomu marně patří, nedokáže se kolem sebe rozhlížet s bezstarostností dítěte. I když patří Nejvyššímu. Dokud žiju, nemá smysl věnovat ani trochu energie chimérám.        V zatáčce ke kostelu Panny Marie Sněžné se do chodníku vyvalila kamenná zídka. V Rejštejnské ulici na dveřích číslo popisné 210 vychází žluté sluníčko zpoza koštěte. Nebo zapadá? Z balkónu čísla popisného 91 visí oranžový kahan. Je to vzpomínka na těžbu zlata? U vchodu do čísla popisného 228 leží v dřevěném žlebu samé vybělené ulity hlemýžďů. Loňské listí na malých bucích ještě neopadalo, chvěje se křečovitě ve vánku.        Zatím, co pozoruju milostné manévry tří káňat, podběhl mě suchý loňský javorový list. Krávy u Gabrielovy Hutě troubí.     Text a kresby Roman Szpuk    {gallery}Jitka/rok2021/brezen/klaper{/gallery}     MINIATURY Romana Szpuka 2021 1. Silentio2. Ohnuté břízky3. Čandra4. Stín túje se blíží     MINIATURY Romana Szpuka 2020:    1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce   MINIATURY Romana Szpuka 2018 :  1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou   MINIATURY Romana Szpuka 2017 :     1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise  {jcomments off}