Zprávy z internetu

  Stín túje se blíží             Telefonuju na autobusovém nádraží ve Strakonicích. Konečně se mi podařilo dovolat mámě. Huhňám skrz respirátor, máma mi nerozumí, já nerozumím mámě. A tak si ho sundávám.         Objíždí mě auto městské policie. Zastavuje u mně.         „Hej!“ ozve se z okénka. Otočím se k autu, řidič nic neříká, jen si popotáhne svůj respirátor a pustí si ho zpět na tvář.     ***            Koupil jsem si v hladovém okně Zlaté Hvězdy polévku prdelačku. Odešel jsem s ní za roh, kde jsou dva stolky s židlemi.

A už je u mě číšník.        „Zde nemůžete konzumovat,“ varuje mě. „Nikde v areálu.“        „Odcházím s miskou do ulic trochu jak zpráskaný pes. Pátrám po zákoutí, kde bych se pustil do svého žrádla. Vida, tady je zídka, mezi Komerční bankou a poštou. Polykám horké lžíce, ohlížím se, jestli se odněkud neblíží policista.        Jde kolem mě mladík, respirátor má na bradě, volá komusi, snad sestře: „Nech tátovi pivo. Doktor přijde. Táta leží. Připrav mu ten xindl na tu tlamu.“     ***            Před nemocnicí potkávám dvě holčičky. Ta první veze kočárek pro panenky dvojčátka, ale má v něm jen jednu panenku. Druhá ji následuje kousek za ní. Vyráží ze sebe vzlyky, asi už pláče dlouho, maminka ji vede za ruku, druhou ručkou tlačí podobný kočárek jen pro jednu panenku. „Nebude to bolet,“ říká maminka. „Ne, nebude to bolet,“ trochu hystericky opakuje holčička a zvedá palec s malou rankou. „Dáme na to náplast,“ konejší ji maminka. „Ne, nedáme na to náplast,“ nabírá znovu holčička. „Nedáme na to náplast?“ diví se maminka.     ***            K mámě už mě nepustí ani s negativním testem ani s respirátorem. Zvykli jsme si na těch dvacet minut přesně odměřeného času dole v kapli u melancholických grafik Bohuslava Reynka.        Když jsem tu naposledy seděl, vyhříval jsem se na lavičce, jediné, co venku zbyla. Inu, žijí tu hlavně senioři, k čemu jsou jim lavičky? Když sedím na lavičce já, nikdo si už nepřisedne, je příliš malá. A tak sestry, jdou-li se na chvilku projít, musí odpočívat za chůze dolů k vrátnici a zase zpět. Vtom vyšla sestra Alenka. Vede Hanku, která vrávorá. Celým tělem jí trhají nekontrolované pohyby. „To je na hovno,“ snaží si upravit na tváři respirátor.        Obě obejdou stejné kolečko jako předtím sestry v bílém. A když se vracejí, Hanka zavrávorá tak prudce, že ji Alenka zachytává na poslední chvíli. „Jdeme jako z hospody,“ směje se.        Pak míjejí auto. V prachu na kapotě obtisklo tlapky nějaké zvířátko. „A čí jsou to ťapičky?“ ptá se Alenka. „Kočičí,“ odpovídá Hanka. „Ano, kočičí.“        Po chvíli vychází Alenka s dalším klientem Honzíkem. Také jeho musí vést. Má ruce zvednuté a prsty zkřivené a pomrkává takřka přivřenýma očima.        „Kanál raději obejdeme,“ radí Alenka. A když se oba vracejí kolem mé lavičky, hlásí mi: „Našli jsme pětikorunu. Co si za to koupíme? Asi nic.“ „Rohlík,“ navrhuju vítězoslavně. A už jsem zase sám. Stín túje se blíží, poposedávám před ním.        „Ano,“ píše mi Klubíčko & Corliss. „Je naprosto svobodomyslné a vzrušující se přes šest nebo sedm policejních zátarasů dostat za jedním bláznivým básníkem na Šumavu. Hasila by to potěšilo.“     ***            Ve Volyňce stojí na kameni kachna, kačer pod ní co chvíli potopí hlavu, zadek mu čouhá z vody. Krk mu zdobí krásně zbarvené jemňounké peří, které se zeleně leskne ve slunci. Pod most od Lidlu vchází mladý pár. Muž a žena divoce gestikulují, nastavují si navzájem tváře, jako by tím chtěli dodat svým argumentům významu. Snad se nehádají.        Žena krev a mlíko s hustými dlouhými vlasy tlačí kočárek, v něm sedí holčička, dívá se sebevědomě před sebe jak malá královnička. O čem se tak vášnivě dohadují rodiče nad ní, ji nezajímá. Už došli skoro ke mně. Žena zastavila, vytáhla malou z kočárku, postavila ji a holčička se vydala legrační chůzí batolete zpět. Kroky jsou nejisté, toporné, ale pro tuto chvíli je cíl jasný: Dostat se z dosahu rodičů. Mladý svalnatec v černém tričku přidal do kroku, nasměroval prtě potřebným směrem, to ale udělalo ihned vpravo v bok, zavrávoralo samo překvapeno náhle změněným směrem chůze a už si to s úsměvem štráduje ke mně. Šláplo do bláta.        „Pojď sem,“ chytil je táta. „Nebo dostanu vynadáno.“ Maminka vezme malou za ruku a zamíří s ní zpět k Lidlu. Pak ji pustí a malá jako by na to čekala, otočila se a ťapy ťap zase zpět.     ***            Na nádraží už se stmívá. Na vedlejší lavičce sedí bosá dívka. Vedle sebe má opřený batoh. Stočila si nohy do tureckého sedu a teď si vytváří ze svých bohatých vlasů drdůlek. Je plná svěžesti mládí. V kostkované košili se rýsují drobné prsy, já však nemyslím na nic nedovoleného, spíš vzpomínám na časy, kdy jsem také tak putoval lesy, všechno pro mě bylo nové a opojné a ty vůně, závany vzduchu, jednou teplé, jindy chladnější, nadouvaly svojí energií mladé tělo. Vzpomněl jsem si na nedávný sen. Zase mi bylo osmnáct. Cítil jsem pomíjivost prchavého okamžiku osmnáctých narozenin. Přišly ke mně dvě dívky. Jedna mi prozradila, že je jí dvacet. Tvář měla vážnou, v mých očích už to byla dospělá žena, sebevědomá, která se zatím netouží zatěžovat vážným vztahem. Druhá mi řekla, že je jí šestnáct. A že by ráda byla se mnou, ale už milého má. Vzpomněl jsem si na šestnáctiletou Svatavu. Mně bylo sedmnáct. Přijela na vandr ve Slánských vrších na východě Slovenska, který organizovala podzemní církev. Byla již zasnoubená, spěchala do manželství, jako křesťanka toužila po mnoha dětech. Ale když odjížděla, vtiskla mi do dlaně lístek: „Bylo by mi s tebou dobře, kdybych už nebyla zadaná.“        Kolik takových dívek jsem na svých poutích potkal? S žádnou jsem se nesblížil. Která by si také něco začala s věčně vážným mladíkem v tesilkách s vyžehlenými puky, s melancholií v očích a chvějícíma se rukama? Snad neznámá, co se na mě usmála ve vlaku do Liberce z chodbičky do kupé? Jak je to možné, že stále vidím ten letmý úsměv, před kterým jsem uhnul pohledem? Nebo dívka vlekoucí na zádech vysokou krosnu s radioamatérským vybavením. Potkali jsme se během výstupu na Bystrou v Západních Tatrách. Dlouho jsme seděli před salaší v Bystré dolině a povídali jsme si, zatím, co se slunce přibližovalo k obzoru.        I letos je jaro plné výkyvů, kráčím na slunci do kopce, zpotím se, pak slunce zakryje mrak, hned se ochladí, obrátím bundu na ruby, aby trochu proschly zpocené rukávy. Dnes už nemám dech tak volný a lehký jak ptačí křídla. Ach, barvy hasnoucího soumraku, který oblak vděčí za můj kratičký pobyt na tomto světě, za těch pár výdechů, které mu dodaly odvahu k pouti?   Text a foto Roman Szpuk     {gallery}Jitka/rok2021/brezen/tuje{/gallery}     MINIATURY Romana Szpuka 2021   1. Silentio2. Ohnuté břízky3. Čandra     MINIATURY Romana Szpuka 2020:      1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník     MINIATURY Romana Szpuka 2019:      1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce      MINIATURY Romana Szpuka 2018 :    1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou     MINIATURY Romana Szpuka 2017 :       1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise     {jcomments off}