Zprávy z internetu

  Co nás na hodinách dějepisu neučili. Poznání není povinnost, ale radost, chápou mnozí z nás až poté, co jsou už starší a rozumnější. Dějiny nejsou jen jednoduchá příběhová linie. Dá se na ně dívat z mnoha různých pohledů. Začátek 15. století byl v Evropě hodně drsný. Válčilo se skoro všude, řádil mor, byla neúroda a přišla malá doba ledová. Husité pustošili střed kontinentu, na severovýchodě se k moci drali Jagellonci, na jihozápadě Habsburkové a na západě se táhla Stoletá válka Angličanů proti Francouzům. Husité se chopili náboženských spisů kazatele Jana Husa, vzali si z nich bojovného ducha a vyrabovali

třetinu Evropy zvláště ohyzdným způsobem. Šířili nejen svoji víru, ale především světskou moc upalováním, válčením a zabíjením. Překvapivé spojení jedněch náboženských fanatiků s druhými představuje dopis francouzské Johanky z Arku husitům. S Johankou, zvanou Panna Orleánská, je spjat dopis, který poslala českým husitům, datovaný v březnu 1430. V době, když kališníci nejvíce drancovali po okolí českého království, jim došlo písmo, že podlehli „bezbožným a nedovoleným pověrám“. . Jelikož ale neuměla psát, zřejmě ho diktovala svému písaři. Celá střední Evropa zrovna prožívala silně vzrušení z neuvěřitelných úspěchů husitské spanilé jízdy. Ve dvou měsících od Vánoc do masopustu protáhla vojska českých kacířů téměř celým Saskem, Durynskem a severním Bavorskem, aniž se jim kdo odvážil postavit. Všude šířila slávu i hrůzu českého jména. No, a Johance sláva nic neříkala, zato ji hrubě pohoršila česká hrůza. Vytvořila si svůj obraz o husitech a rozhodla se zastrašit je hrozebným listem. My k tomu můžeme dodat, že ten list diktovala svému zpovědníkovi, že se tak stalo 23. března 1430 na královském zámku Sully a že se ten dopis zachoval v plném znění. „Ježíš – Marie. Je tomu již dávno, co mně, dívce Janě, došly zprávy a pověsti o tom, jak jste zrušili, stavše se z pravých křesťanů kacíři a podobnými Turkům, pravé náboženství a bohoslužbu, přijali zločinnou a hanebnou pověru a jak ji bráníte a rozšiřujete tak horlivě, že není hnusnosti ani ukrutnosti, abyste se jí neodvážili. Otřásáte církevními svátostmi, na kusy trháte články víry, rozvracíte chrámy, rozbíjíte a pálíte obrazy vytvořené pro svaté vzpomínky, a vraždíte křesťany proto, že prý nemají vaší víry. Jaká to zběsilost, jaké šílenství a jaká zuřivost vás to posedla? Tu víru, kterou Bůh všemohoucí, kterou Syn, kterou Duch svatý vzbudil, zřídil, povznesl a tisícerým způsobem a tisícerým zázrakem oslavil, vy pronásledujete a hledíte vyvrátit a zahladit.“ „Vy, vy jste slepci, a ne ti, kdo nemají zraků a očí. Což myslíte, že ujdete trestu? Či nevíte, že Bůh proto nebrání vašim zločinným podnikům a nechává vás bloudit v temnotách a bludu, aby vám uchystal tím větší trest a muka, čím více budete zuřit v zločinech a svatokrádežích? Já, abych pravdu řekla, kdybych nebyla zaměstnána válkami s Angličany, věru bych již dávno přišla na vás. Ale opravdu, nedozvím-li se, že jste se napravili, nechám asi Angličany a vytrhnu proti vám, abych, nemohu-li jinak, mečem vyhladila tu vaši hloupost a tvrdošíjnou pověru a zbavila vás buď kacířství, nebo života. Chcete-li se však raději vrátit ke katolické víře a dávnému světlu, vyšlete ke mně posly a já jim povím, co musíte udělat. Pakli však nechcete, nýbrž budete tvrdošíjně vzdorovat ostnu, vzpomeňte si, co jste napáchali škod a zločinů, a očekávejte, že všem vrchovatě odplatím svrchovanými silami lidskými i božskými.“ V Sully, 23. března českým kacířům „Pasquerel“ Do dnešních dnů se dochovalo 11 dopisů, které diktovala sama Johanka z Arku – pět originálů a šest kopií. Zbytek je nám znám díky záznamům z nejrůznějších dokumentů. Dopisy měly různé adresáty i písaře. Hlavním Johančiným písařem byl její osobní zpovědník, bratr Jean Pasquerel. Předpokládá se, že to on ji naučil se podepsat. Ten samý písař je také autorem slavného Johančina dopisu českým husitům. Zajímavé je, že do některých z pečetí těchto dopisů byly prsty vtisknuty lidské vlasy. Způsob, kterým pisatel dopisů vtisknul vlasy ze své hlavy do vosku byl tehdy velmi častý; byla to jakási záruka pravosti dokumentu, je možné, že vlasy pocházely přímo z Johančiny hlavy, což by potvrzovalo tradiční tvrzení, že byla „tmavovlasá a snědá.“ Johanka z Arku neboli Jeanne d´Arc čili Jana, panna orleánská napsala tento list ve věku osmnácti let. Kdyby jí bylo dopřáno dožít se zralejšího stáří než pouhých devatenácti a snad ještě kdyby žila v jiné době, mohla by se stát političkou a státničkou přinejmenším evropského formátu. Takto její kariéru ukončily plameny hranice. Nebyla to hranice kostnická, jak tomu bylo u muže, jehož české stoupence kritizovala, ale hranice rouenská. Na rozdíl od upáleného Husa byla však Johanka již v roce 1464 církví rehabilitována a roku 1920 dokonce prohlášena svatou. Zdroj: Toulky českou minulostí – Josef Veselý Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)