Zprávy z internetu
Zobrazení vybraného článku:
Čandra Včera jsem vycházel z Rejštejna pěšky před třetí ranní proti toku Losenice, kde jsou ruiny někdejší Václavíkovy továrny na kočárky. V celém údolí svítilo jen jedno slabé světélko někde na vratech, u Kaisrova Dvora se v rozsvíceném okně oblékal do montérek rozespalý dělník a na Karlině Pile svítilo na ohradě nějaké pastviny podobné slabé světélko jako u Václavíkovy továrny. Pak jsem odbočil do stoupání podél Pěnivého potoka vzhůru na Danielku. Prošel jsem mračny ke hvězdám. Náhle se oteplilo a mohl jsem vypnout čelovku. „Musím si šetřit oči na tmu,“ napadlo mě a moc se mi
ten paradox líbil. Oči si zvykly. Slyšel jsem jen potok. Čím výš jsem se dostal, tím zřetelněji jsem rozpoznával v slábnoucím hukotu vod jednotlivé pramínky. A jak jich ubývalo, začal jsem jim rozumět. Měl jsem pocit, že si vedle mě hraje nějaký hošík se zvonivými kamínky v kapse. Možná to bylo dítě z jeskyně pokladů, o které píše ve své Kytici Jaromír Erben. *** O víkendu jsme s Magdonem obešli několik chalup kamarádů mezi Mlynařovicemi, Milešicemi, Řepešínem a Cudrovicemi. Zastavili jsme se u Aleše Hrni. Je to hinduistický guru široko daleko uznávaný, pobýval nějaký čas v Indii, koupil si tam i pozemek. Je v těžké situaci, žena mu onemocněla snad třemi nemocemi přenášenými klíštětem najednou, leží na kapačkách, skoro celá ochrnutá. Jeho ztrápená tvář se jako dno Pěnivého potoka propadá do vlastních vrásek. Obešel jsem s jeho synkem Čandrou louky okolo. Čandra mi ukázal kůzlátka, mají jich osmnáct snad týden starých. Pak tam měli čtyři novorozená jehňátka. Jé, kůzlátka! rozvázané tkaničky nasákly močůvkou. Čandra se sekl sekerou do kolene, má ho zašité. Je to pravý vesnický klučina. Pije kozí mléko rovnou ze struků, pak mě prosí, abych to neříkal tátovi. Nosí kůzle v náruči. Otevíráme dveře zlému kozlovi a honem prcháme přes ohradu dál. Čandra leze vysoko na javor, pak se loudáme remízkem. „Tady vyroste pět sněženek“, hlásí mi Čandra. „Vloni tu byly čtyři, každý rok o jednu víc. A tady vyrostl z kmene nový kořen a zapustil se do země.“ „Vzdušný kořen?“ „Přikryl jsem ho slámou.“ „Proč?“ ptám se. „Protože se mi nelíbí.“ Pokračujeme v exkurzi. Za ohradou stojí koník, hříva mu zakrývá celou tvář. Je to plemeník, který nesmí být připouštěn, protože není očipovaný. „Pod tím stromem je moje placenta,“ ukazuje nám Čandra nějaký snad ovocný strom. Pak se zastavíme před šípkovým keřem. „Támhleten“, přikazuje a já mu šípek, na který nedosáhne, utrhnu. „Je v nich dobrá šťáva, když je zmražená.“ Vracíme se po louce okolo malých záhonků. „Tady mi táta možná nechá ještě jeden záhonek,“ říká hrdě. „A tady,“ ukazuje na seschlá stébla, „Poznáš to? To je žito. Tady poroste tulipán, tady krokus, narcis,“ obcházíme podezdívku chalupy. „A tady je studna,“ odsune betonový poklop. „Je tam o pět centimetrů víc vody než včera.“ *** Pokračujeme s Magdonem k Milešicím za Jáchymem Kaplanem. Sešli jsme ke skále u Blanice. Dříve tam vznikla tůň, ve které se dalo dobře koupat. Čandra tvrdil, že si tam bobr postavil hráz. Ale žádnou jsme tam neobjevili. Spíš led trochu zahradil tok a hladina se zvedla. Jáchym pracoval na záhonku okolo skleníku. I jeho život se od dob samotářů změnil. Seznámil se s Padmou z Nepálu, ženou, která pracovala na nějakém ministerstvu v Praze. Vzali se a narodil se jim rozkošný klučina Oskar. Na jeho tvářičce čteme, že je potomkem hrdé Indie. Připomíná mi malého bůžka. Ale bohy jsou všechny děti. Usmívá se, jeho očka jsou černé drahokamy. Jáchym k nám dochází rozvážným krokem zemědělce. „Včely už vyletěly,“ oznamuje nám. Vede nás k slepicím, které tu popocházejí za nízkou ohrádkou. „Liška ti na ně nechodí?“ ptá se Magdon. „Liška ne, ale dravec. Přiletí, zatřese slepicí, ona je v šoku, omdlí, peří lítá, ale my sedíme u okna a včas vyběhneme a zaženeme ho. Už tři slepice jsme takhle zachránili.“ Obdivujeme himálajské boty koby. Jsou celé z kožešiny. Chodí se v nich v suchém nebo prachovém sněhu. „V mrazu utěsňujeme dveře ovčími kožichy,“ říká Jáchym. Sedíme chvíli u jednoho stolu a povídáme si. Padma nejdříve uspává Oskara v houpačce a nádherně mu zpívá. Nese nám čaj. Slíbila, že si příště vezme sárí a na sebe nějaké šperky a ukáže se nám v plné kráse. Jak se jí asi tady na šumavské samotě líbí? Z Nepálu je zvyklá na jiná pohoří a nadmořské výšky. Odcházíme s Magdonem vzhůru okolo menhiru, který tu Jáchym umístil, prý na uzdravení lidstva. *** Večer trávíme u Jany Martinové v zaniklé obci Cudrovice. Také maluje a žije už deset let mimo civilizaci, bez elektřiny v chaloupce, která je součástí včelína. Přijeli jsme k ní s restaurátorem Hynkem. Zastihli jsme tam Pošťáka s filmařem Francouzem Olim, někdejším ajťákem pro evropské banky v Maroku, Luxemburku i jinde po Evropě. Zachtělo se mu žít prostěji, tak nyní pracuje v kavárně ve Volyni. Dalším návštěvníkem byl Lucas, který před třemi týdny vyrazil zakalit s kamarády do Volyně. Nějak se tam sekl, zatím se do Bavorska kvůli kovidu zavřely hranice a musel teď tajně přejít čáru přes České Žleby a Kamennou Hlavu do Bischhofsreutu. Kluci ho do Žlebů povezou až někdy po půlnoci. Jana peče buchty. Hynek nemůže odjet do Prachatic, dokud je neochutná. Dnes nám četl ze své chystané knihy o největší lásce svého života. Když se seznámili, bylo jí osmnáct, jemu dvaačtyřicet. Začala s ním jezdit po světě, on restauroval, ona byla zlatnice. Po sedmi letech mu zemřela na rakovinu. Tři týdny před smrtí se za něj vdala. Seděl u jejího lůžka a díval se, jak mu pomalu odchází, poslouchal odliv jejího alfa dechu, než utichla navždy. Pokojně jako mlynařík, který nám kdysi umřel v kleci. Dnes je Hynkovi šedesát devět. Nikdy na ni nezapomněl, stále ji nosí v srdci. Myslím, že Hynek patří mezi muže, kteří svoji lásku neomylně potkají znovu po smrti. Lukas čeká na buchty také. „Jdeš přes hranice, musím ti s sebou nějaké dát,“ říká mu Jana a vypadá jak máma, která dělá raneček pro pohádkového Honzu, co vychází do světa. Upekla dva pekáče, v jednom se jí dílo připálilo. Nechala je chladit venku před včelínem. Když jsem šel na záchod, ve tmě jsem do pekáče šlápl, naštěstí do tohos těmi spálenými. Vylezl jsem na půdičku, kde se tak příjemně spí. Ale čaj mě proháněl, co chvíli jsem vstával na záchod a skoro nikdy jsem se neopomenul praštit hlavou tu o trámek, tam o vyčuhující hřebík. Připočtu-li k těm šrámům strup, který mi zůstal po zásahu námrazou při lezení na churáňovský stožár, vypadám teď jak veterán vracející se z Třicetileté války. Svítání se odehrávalo v otevřených dveřích na balkónek, přímo v mých nohách. Puštík předal štafetu kosovi. Svítání na půdě – mžourám přes pírko zavěšené na řasách. *** Stejně se začala zbarvovat obloha na mé cestě do práce. Nejdříve jsem se ale musel utkat s ledem v závěrečném stoupání na Danielku a pak na samotné Danielce. Nesl jsem s sebou už asi zbytečné hůlky na běžky. Teď mi přišly vhod. Pak jsem seděl na Zlaté Studni v odpočívadle, už nepatrně svítalo, přímo přede mnou zářily hvězdy ze Štíra s rudým veleobrem Antarem, a to už je souhvězdí vyloženě letní. Ospalost mě na chvilku ukolébá, než se vydám dál na Churáňov: Noc končí Jako když šílenec uléhá vedle mrtvé své, než ven vyběhne vstříc novým bolestem, jako když milá usedne do krystalů sněhu, jen aby během dne zmizela s hvězdami při obzoru. Text a foto Roman Szpuk {gallery}Jitka/rok2021/unor/candra{/gallery} Popisky k fotkám: 1) Matný portrét Aleše 2) Čandra s kůzletem 3) Blanice u Milešic 4) Padma a Oskar 5) Himálajské boty Kobi 6) Menhir na uzdravení lidstva 7) Kuřácké ráno u Jany Martinové. Vpravo Magdon. MINIATURY Romana Szpuka 2021 1. Silentio2. Ohnuté břízky MINIATURY Romana Szpuka 2020: 1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22. Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník MINIATURY Romana Szpuka 2019: 1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci 4.Předjarní povídání 5. Jarní vítr 6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout 11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 1. Loučení s Friederike2. Krátká zastavení 3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog 5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro je erotické 18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk 22. Bělásek a děti 23. Omývání barev24. Bolest křídel 25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje 28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění 31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený 36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten 39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou MINIATURY Romana Szpuka 2017 : 1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice 8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi 25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr 42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči? 44. Nejmanka u Hrbu 45. První sníh 46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise {jcomments off}