Zprávy z internetu

  Únor Tesklivé nebe země zdejší, v únoru ještě tesklivější, svou šedí k obzoru se druží a padá mlčky do kaluží. Sněženku chladnou tiskneš k spánku, říkáš si veršík o skřivánku, zatímco kluci nasedají už na koně a jedou k máji. Přes bláto ovšem, přes kaluže, a vidí v dálce kvésti růže. (Jaroslav Seifert)   I když opravdové jaro není zas tak daleko a únor nepatří mezi nejchladnější měsíce v roce, může o sobě paní zima dát ještě pořádně vědět – přijde nenadálý mráz, napadne sníh a ptáci, kteří se v teplejších dnech už začali vesele ozývat, zas posmutní. Však

vám taky určitě dělá dobře, když vás na tváři nesměle zašimrá sluníčko. Leden se proměnil v únor, což je důvod k radosti, protože i ve studeném únoru se dá prožít spousta radostí a legrace. Jen nesmíme být zalezlí za pecí i když, na druhou stranu, někdy je moc pěkné zalézt do tepla a jen tak si povídat. Ve dnech, kdy v komíně kvílí meluzína a venku hučí sněhová vánice, nám ani nic jiného nezbývá. Únor původně v kalendáři nebyl, společně s lednem. Zima se nepočítala, Římané v ní nebojovali a pro zbylé obyvatele nemělo zimní období žádný význam. Jenže mít rok rozdělený jen na deset měsíců s pouhými 304 dny praktické nebylo. Pochopil to Gaius Julius Caesar. Později se do toho vložil další císař, Augustus. Až pak nakonec jednomu osvícenému římskému vladaři nejspíš došlo, že je to hloupost. Rozhodl se tedy přidat do kalendáře i zbylé dny a rozdělil je na měsíce leden a únor. No, a dál už ten příběh znáte! Zdá se vám to zamotané? Karel Čapek měl, co se druhého měsíce v roce týká, jasno. On měl pravděpodobně jasno i v jiných záležitostech, ale pokud setrváme v únorovém prostoru, měli bychom si uvědomit, že Čapek přílišným optimismem v tomto smyslu nehýřil. Ostatně stačí otevřít půvabnou knihu Zahradníkův rok, kde se píše, že únor je měsíc bezesporu nebezpečný. V tomto smyslu nelze než s autorem souhlasit. Tenkrát jako dnes. Čapek se nad únorovou záludností společně se svým univerzálním zahradníkem podivuje: „Čertví proč se o přestupných letech přidává jeden den zrovna tomuto vrtkavému, katarálnímu, poťouchlému měsíčnímu skrčkovi; o přestupný rok by se měl přidat jeden den krásnému měsíci máji, aby jich bylo dvaatřicet, a bylo by to.“ Není to vůbec špatný nápad, krátit časy zlé a nastavovat ty dobré. A pokud tak nelze činit s roční proměnlivostí, počasím a postavením naší planety vůči Slunci, neb to jsou zákonitosti dané, stálo by za pokus učinit totéž alespoň s únorovými zlými nápady a myšlenkami, které by mohly ustoupit a uvolnit prostor těm dobrým. Potom by únor mohl být vlastně docela sympatický měsíc. Nelze se tedy divit, že byly vymyšleny nejen pranostiky na celý měsíc, ale dokonce se i objevila chytrá úsloví na některé dny v měsíci. No, nevím, jestli je možné vůbec v únoru uhodnout, jak bude druhý den, natož se řídit něčím, co se dvakrát vyplnilo a pak nás to počasí pěkně vypeče. Zimy našich předků byly krutější než dnes. Sněhová nadílka byla podstatně větší a díky trvalým mrazům byl sníh synonymem zimních měsíců. Počasí bylo stabilnější, než jak jej známe v současnosti. Únor se svým záludným počasím nadělal vrásky nejednomu zahradníkovi. Holomrazy, slunce, které získává na síle, větrno a vlhko, počasí nestálé již v době našich praotců. Blížící se jaro se začíná nesměle hlásit o slovo. Ve dne se příroda těší ze slunečních paprsků, v noci udeří mrazy, za které by se ani leden nestyděl. Ani déšť v tomto měsíci dle další únorové pranostiky úrodě nepřeje: „Únorová voda – pro pole škoda“. Voda totiž v tomto období odteče bez užitku. Naopak zmrzlá sněhová pokrývka, která vydrží, bude přírodou využita. A tak se právě vrtochy měsíce února staly základem tohoto rčení. Únor je velmi důležitý pro uchování vláhy pro nadcházející jarní období a rozpuk vegetace, jak potvrzují i meteorologové. Je to ale zároveň měsíc, kterému se už zima nechce poslouchat. Dělá si zkrátka, co chce. Měsíc únor s sebou nese řadu dalších pranostik. Tak například i tzv. Matějovské pranostiky, které se váží k 24. únoru, poukazují na proměnlivost počasí v tomto období. Řada z nich ukazuje na blížící se jaro, většinou ale volají po nutnosti stále ještě pokračující zimy. Protože: „Když kočka leží v únoru na slunci, poleze v dubnu za kamna“, ale pokud: „V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med“. Jedna z nejznámějších Matějovských pranostika říká: „Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je“. Inu zima ještě nepředala svoji vládu. Blíží se březen a jak se říká: „Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem.“ A tak nejen únor, ale i nadcházející měsíce nám můžou ještě pořádně zatopit v kamnech. Dnes se hlavně soustřeďujeme na to, že nám měsíc únor přináší delší den. Zapomněli jsme na skutečný význam svátku Hromnic a sílu, která se světlem a delším bílým dnem souvisí. Je to škoda, protože se nám opět nabízí možnost využít spojení s naší minulostí a odkazem předků. I v naší době se můžeme naladit na přicházející jarní energii, která, bez ohledu na naše moderní výdobytky, nikam nezmizela. Jen ji necítíme, nejsme s ní ve spojení. Je přítomna samozřejmě i ve městech, nemůžeme ji jednoduše minout. Proto ti z nás, kteří cítíme potřebu ji přivítat, otevřít jí svoji náruč, pozvat ji do svého domova a srdce, udělejme to. Udělejme to jakkoli, tak, jak to vnímáme, jaké máme možnosti. Využijme opět další šanci v přirozeném plynutí času, spojme se sami se sebou zase v jednom z ročních období, v den, který je tu pro nás od nepaměti připraven. Ať už najdeme jenom chvilku, nebo si dovolíme využít více času, při tom správném rozhodnutí nemůžeme sami sebe a ještě křehkou, ale už živoucí jarní energii minout. Můžeme vyčistit své domy a zahrady, zapálit oheň v krbu či venku v přírodě. Nebo jen můžeme posedět s rodinou, s přáteli a při svitu svíčky společně oslavit přicházející energii nového života. Mějte se přátelé krásně únorově….   Připravuje. Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)