Zprávy z internetu

  Sněženka Když kalendář hlásí Hromnice – a svátek v únoru, sněženka otvírá jaru petlice, pomáhá slunci nahoru. Sněženko sněžná, sněž, ale ne sníh, sněž něžnost, ty to dovedeš, a hrubá zima zmizí na saních. Počátek února, kdy zpravidla všude ještě leží sníh, zima zdánlivě pevně drží otěže své vlády a slunce sice pomalu, ale jistě nabírá na své síle, patří Hromnicím. Přesněji, jejich dnem je druhý únor a mohli bychom je v řeči našich předků označit jako první svátky jara. Hromnice se pomalu začínáme z našeho kalendáře vytěsňovat. Ale proč přece, vždyť Hromnice patřila k tradicím našich předků. Neříkám,

že by zrovna Hromničky, jak se symbolicky říkalo svěceným svíčkám, nás mohly ochránit před bouřemi, hromy a blesky. Ale přesně v toto věřili naši dávní předkové. Svátek Hromnic je v mnoha náboženstvích vysvětlován různě. V čem se ale všichni shodují, 2. února se půlí zima, něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to prý bývalo měřítko zásob krmiva. Na Hromnice by měli mít zkrmenou polovinu sena, obilí, brambor. Týkalo se zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce. A není na škodu se o život našich předků zajímat. Zjišťovat jejich životní osudy a obyčeje. Poznat jak kdysi trávili svůj čas a porozumět jim. A možná když porozumíme jim, porozumíme jednou i sami sobě… Hromničky se ale rozsvěcovaly i na den Svatého Blažeje, tedy hned následující den, 3. února. Tehdy při mši svaté dával kněz lidem pod bradu křížem dvě rozsvícené hromničky. Věřilo se, že budou mít celý rok pokoj od bolesti v krku. V některých částech Šumavy se pak rozsvěcovaly i v čase adventu, nebo když někdo v domě zemřel. Umírajícího obcházeli v kruhu se zapálenou hromničkou a modlili se. Když vydechl naposled, položili jej na umrlčí prkno, nebo alespoň na slamník, aby neležel v peřinách, odkud se duši špatně odchází. Hromnička pak hořela u jeho hlavy na straně od srdce a na druhé straně byla postavena nádobka s vodoutříkrálovou a tou pak každý příchozí mrtvého pokropil. Hromnice byly také svátkem očisty. V předtuše jara lidé cítili potřebu vysmýčit své příbytky, vymést krby, uklidit stáje a dvory. Pilně uklízeli každý kout svých domácností, ve snaze udělat místo příští živoucí jarní energii, kterou již cítili ve vzduchu. Za okny se objevovaly svíce, venku zapalovali velké ohně, aby ještě více pomohli blížícímu se světlu v jeho příchodu. To, že přichází nový život, potvrzovaly také ovce, které v tuto dobu právě rodily svá mláďata. Nádherný důkaz Matky přírody o tom, že je již připravena jim poskytnout svoji náruč a podporu, aby mohla růst a zdárně se vyvíjet. Ochráncem stád a dobytka byl pro staré Slovany bůh Veles, proto se v této době obraceli také k němu pro podporu a sílu. Hromnice je vlastně první dopis od jara. Venku sice je ještě stále sníh a může nás někdy překvapit i mrazivé počasí, ale jen samotná představa toho, že se budeme moci za pár týdnu oddávat prvním slunečním paprskům a moci si přivonět k prvním sněženkám, petrklíčům a prvosenkám, v nás dokáže vyvolat příjemné pocity. Když se dnes podívám z okna, mám pocit, že se příroda začíná pomalu probouzet. Ale je to asi jen chvilková záležitost, neboť slunce je ještě zatím stále vysoko a paní zima ještě zdaleka nebude chtít předat svoje žezlo. Ale je tak nějak více světla. A právě na Hromnice se začíná prodlužovat délka bílého dne, a to dokonce o celou hodinu oproti zimnímu slunovratu. A dokonce ke konci měsíce února se budeme moc těšit s celé hodiny a půl. Takže se máme na co těšit. Hromnice je vázána na pradávný církevní svátek, jehož bezprostředním podnětem je tzv. Svátek uvedení Páně do chrámu. Tento svátek má připomínat událost zapsanou v Lukášově evangeliu. Čtyřicátý den po Ježíšově narození, tak jak to bylo onehda zvykem v židovské tradici, přinesli Maria a Josef malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby svého syna odevzdali Bohu. V chrámě se setkali s prorokem Simeonem, který vzal malého Ježíše do náručí a pronesl:“ Nyní propouštíš svého služebníka, Pane, podle svého slova. Neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy. Světlo, jež bude zjevením pohanů, slávu pro tvůj lid Izrael.“ A zřejmě od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle, pochází obyčej, který se začal rozšiřovat zřejmě od 11. století. Hromnice zároveň symbolizuji definitivní konec vánočnímu času. V této době už většinou v žádné domácnosti není ani stopy po vánočních ozdobách, betlémech či vánočních stromečcích.   Zdroj: LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. [s.l.]: Petrklíč, 2008. Robert Desnos Sněženka (ze sbírky Zpěvobajky a květomluva) Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)