Zprávy z internetu

  Nevíte, co s volným zimním odpolednem? Co takhle vyrazit na houby? Sluníčko svítí a hřeje, les voní vláhou, ptáci zpívají… ideální představa každého houbaře. Ale když je teplota na bodu mrazu, okolo bílo a fučí, napadlo by někoho vyrazit s košíkem na houby? Hlavní houbařská sezona je sice dávno za námi, ale houby lze sbírat i v zimě. Pokud to sněhové podmínky na Šumavě dovolí, můžete na houby vyrazit i třeba na běžkách s houbařským košíkem. Navíc se při zimním houbaření pravděpodobně nesetkáte s žádnou konkurencí. Spíš se připravte na to, že až pojedete s košíkem do lesa, můžou

si běžkaři klepat na čelo. Stačí zvednout oči a zimní houby obvykle najdete na pařezech nebo kmenech stromů. Jsou všude. Klobouky rostou nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. No řekněte, není to romantika, vyrazit s košíkem na zasněžené pláně a odvážet si bohatý úlovek, ze kterého se lze těšit celou sezónu? Zimní houby houbaři sbírají velmi zřídka. Jednak jsou méně známé a houbaři rádi sbírají houby, které bezpečně a notoricky znají. Dále hraje roli chladné počasí, kdy už chození po lese, obzvláště ve sněhu, je už náročnější než letní procházka v tričku. Milovníci a znalci hub se tomuto koníčku věnují po celý rok a oblíbenou pochoutku si tak mohou dopřát v každém ročním období. Někomu se to může zdát jako legrační nápad, vydat se s košíkem do lesa na houby třeba na Štědrý den. To aby se člověk cítil jako Maruška z pohádky O dvanácti měsíčkách. Rostou totiž zimní houby. Čím chudší kraj, tím častěji se houby objevovaly v kuchyni celoročně. Říkávalo se jim „maso chudých“. Proto nejvíce houbových receptů najdeme na Šumavě nebo Pošumaví. Věřilo se, že jsou to pozůstatky vílích tanců. A zatímco dobrotivé víly zanechávaly ve svých stopách houby jedlé nebo alespoň neškodné, tak ve stopách zlých divoženek vyrůstaly houby jedovaté. Sběr a konzumace hub provází člověka od nepaměti. Zatímco houby patřily na stolech vládnoucích vrstev a církve k luxusu (tedy vybrané druhy hub jako lanýže), doklady o tom, co sbíral a konzumoval prostý lid, neexistují. Zkušenosti se předávaly pouze ústně díky negramotnosti naprosté většiny především venkovského obyvatelstva, a to v některých státech až do pol. 19. století. V průběhu tisíciletí byla strava prostých obyvatel narušována válkami, neúrodou a hladomorem, kdy bylo nutné hledat náhradní obživu. Kromě některých historických období, během nichž se na houby pohlíželo jako na produkt ďábla a zlých sil, se požívání hub tradovalo z generace na generaci, bohužel ale bez jakýchkoliv zachovaných listinných materiálů. Velkou pozornost věnovali houbovým tradicím naši obrozenci v 19. století, sbírali totiž pořekadla a písně o houbách. Určitě jste si všimli, že vždy, když dorazíte do lesů, tak houby na starých stromech, hlíva ústřičná, pařezník, sametonožky, rostoucí každý rok na stejných kmenech stále na vás čekají. Kdyby místní lid na houby chodil a navíc v pravidelných intervalech, tak tam zimní plodnice nikdy nenajdete. Staré houbařské generace již nejsou mezi námi a ty nové houbaření již nikdo nenaučil. A tak je to o celé přírodě. Rok za rokem je všude kolem mnoho hlívy ústřičné a snad nejvíce na dřevě tam u nebe. Ten je tam odjakživa a na věky věků, protože je strašně moc vysoko a bez žebříku se k němu nedá dosáhnout. Kdo tam bude tahat žebřík. Zavřete oči, zadívejte se do těch svých hvozdů a snažte se v paměti najít staré stromy. Takové ty mohykány, které již na první pohled, pro svou krásu, neobvyklost, každého okouzlí a pod nohy sníh a kmen plný hub. Mráz jim, na rozdíl od hub hřibovitých, nijak nevadí a lze je beze strachu sbírat. Dopřát si pak můžete klasické štědrovečerní jídlo horalů. V zimě sice roste jen málo druhů jedlých hub, jedná se ale většinou o houby chutné a některé dokonce léčivé. Zimní houby můžete najít v lesích, ale také podél řek nebo rybníků, které nelze s ničím zaměnit, a na které se proto může vypravit i úplný laik, aniž by riskoval, že sebere něco nejedlého nebo dokonce jedovatého. Když jedete pomalu autem kolem listnatých stromů, které v této době nemají listí, tak jsou vidět. V sobotu jsem ze Stachů na Šumavě a pouze z jednoho kmenu jsem natrhal tašku hlívy… Zdroj: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006, Léčivé houby podle bylináře Pavla – P. Váňa, Eminent 2003 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora