Zprávy z internetu

  Tři králové A řekl prvý král: To víra vedla mě za hvězdou k Pánu dál ze země do země.“ Druhý král nato děl: Já jas jsem uviděl z naděje jen se rojit. Dala mi k Bohu dojít.“ Třetí král mlčel jen, vždyť slova málo jsou. Byl k cestě vybaven láskou, tou jedinou. Snad každý zná slavnou jesličkovou scenérii, v níž ke chlévu, ve kterém se právě narodil Ježíšek, přicházejí tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar a přinášejí Ježíškovi dary. O to pozoruhodnější je, že v bibli o nich není ani slovo. Matoušovo evangelium se sice zmiňuje o třech mužích

od Východu, které hvězda dovedla k synu Božímu, nebyli to ale králové, nýbrž mágové či mudrcové. A vůbec nikde nezaznívají jejich jména. I přesto se však stala slavnost Tří králů nejvýznamnějším povánočním svátkem. Den zasvěcený Třem králům je ovšem pro většinu z nás především připomínkou dětství, kdy jsme v Betlémech hledali tři exoticky oděné muže přivážející dary narozenému Spasiteli. A tak nám tento den přináší poslední závan poezie nejkrásnějších svátků roku. Základem zvyků a obřadů, které se tento den konají, je biblická zvěst o tom, že do Betléma se přišli poklonit malému Ježíškovi tři mocní mágové z východního světa, kteří mu přinesli významné královské dary – zlato, myrhu a kadidlo. Cestu do Betléma jim ukazovala známá kometa, za kterou šli z východních zemí. Zajímavým faktem je to, proč byli mudrci, ze kterých se v legendě časem bez zjevného důvodu stali králové, právě tři? Podle odborníků tento počet znamená tři fáze lidského života, proto je jeden z králů mladý, druhý ve středním věku a třetí představuje starce. Symboly jsou dokonce i dál, a tak tmavá tvář nejstaršího z mužů představuje i stín smrti. Symbolické jsou i tři dary, které Ježíšovi přinášejí. Zastupují všechny skupenství, která se na planetě vyskytují. Zlato jako kov je symbolem pevného skupenství, kadidlo plynného a kapaliny zastupuje myrha – mast užívaná při pohřbech. Proto ji nese černý král. Nejznámější tříkrálovou tradicí, která přetrvala do dnešních dnů, je koleda a psaní iniciál a letopočtu křídou nad dveře. Mnozí si myslí, že písmena K, M a B označují jména jednotlivých králů. Tři mágové však dostali jméno až na základě středověké legendy. Ve skutečnosti se jedná o zkratku latinského nápisu Christus mansionem benedicat, tedy ať Kristus požehná tomuto domu. Nicméně latinskému nápisu lidé tolik nerozuměli, a protože se to dobře hodilo na jména těch králů, kteří byli posléze takto vyjmenováni – tedy Kašpar, Melichar a Baltazar – takže psali svěcenou křídou. Konec Vánoc se vždy nesl v duchu setkávání s ostatními lidmi ze vsi, a to při příležitosti bohoslužeb v kostelech. Na Tři krále, se v kostelech světí voda, sůl, křída, také zlaté předměty – třeba zlatý přívěšek si můžete nechat posvětit, aby vám přinášel štěstí a zdraví. Prameny 17. století zase dokládají obchůzky řemeslníků a dělníků, například „chodění“ zedníků a kameníků s hvězdou. Tyč se zlatou hvězdou nosili i tři králové na Chodsku, Karlovarsku nebo na Velkomeziříčsku. Zprávy o hvězdě, která se dnes objevuje v rukou tříkrálových koledníků, jsou zajímavé, byť nečetné. V Sepekově u Milevska měli skleněnou hvězdu jako svítilnu a v ní světlo. Podobně ve Zlíně se před polovinou 19. století objevovali s osmirohou hvězdou z barevného skla, v níž hořela svíčka. V Kašperských Horách nosil jeden z králů tyč, na jejímž vrcholu byla hvězda a panáček s rolničkami. Figurka se pomocí kliky otáčela a rolničky a ní při pohybu zvonily. Za koledování, případně za scénku, dostávali králové výslužku. Na tu měli u sebe velký koš. Na pálenku, kterou bývali také uctěni, neměli nic, a tak se stávalo, že svou službou kolední bývali králové značně vyčerpáni ještě dříve, než obešli všechna stavení. Ke koledním obchůzkám někdy patřily i jednoduché nebo rozvité vánoční hry, jež zachycovaly příběh tří králů i jejich návštěvu u krále Herodesa. Tento děj je obsažen i v rozvinuté verzi všeobecně známé písně „My tři králové jdeme k vám“, kterou koledníci zpívali někdy sborem, někdy ale jako „dialog“, v němž vystupují různé postavy příběhu. V některých oblastech, například v Horních Dunajovicích na Znojemsku, byly tříkrálové průvody ještě početnější a kromě Kašpara, Melichara a Baltazara zahrnovaly i Svatou rodinu s voskovým Jezulátkem v kolébce a postavy biskupa a čerta. V domech, které navštívili, pak koledníci sehrávali kratičkou scénku: tři králové zpívali, svatý Josef s Marií kolébali děťátko a biskup vyháněl čerta, jenž se pokoušel unést děťátko z kolébky. Mezi další zvyky patří věštění délky života. Každý člen rodiny zapálí stejně vysokou svíci a komu dohoří nejdříve, toho si nejdříve odnese smrt v podobě Morany. Pokud dým stoupal vzhůru a plamen byl jasný, čekalo dotyčného nebe. Když svíce prskala, dým šel k zemi a plamen byl nerovnoměrný, čekalo jedince peklo. Dříve se také na Tři krále pekl mazanec, do kterého hospodyně zapekla peníz. Ten, kdo peníz našel, byl zvolen králem, který mohl kropit dům a zahradu svěcenou vodou a psát písmena s křížky nade dveře. Na rozdíl od jiné populární kolednické obchůzky, předvánočního mikulášského průvodu, však tradice tříkrálové koledy nepřečkala v rozšířené formě období socialismu a odezněla v 60. letech minulého století. Nepřetržitě se udržela jen ojediněle, většina dnešních padesátníků a čtyřicátníků se s ní však ve svém dětství „na vlastní kůži“ nikdy nesetkala a znala ji jen zprostředkovaně z dětských knížek, Ladových ilustrací a od roku 1980 zejména z filmu Krakonoš a lyžníci režisérky Věry Plívové-Šimkové, zachycujícím praktikování tohoto zvyku v Krkonoších na přelomu 19. a 20. století.   Zdroj: Jaroslav Krupka Dotyk Böhmerwäldler Heimatbrief, 1994, s.2 Gerold Franz Pinsker, Překlady a české texty Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora