Fotogalerie

Mechov - (německy Mosau) Původně dřevařská osada, část obce Srní s malebnými chalupami. Kolem osady obtéká Vchynicko-tetovský plavební kanál, dnes přeměněný na přívod vody pro vodní elektrárnu Čeňkova Pila právě ve vtokovém objektu v Mochově.

Vchynicko-tetovský kanál - umělý vodní kanál, dlouhý cca 14 km, převádějící vodu z Vydry do Křemelné. Kanál je vybudován z mohutných kamenných desek, v nejširších místech je až 5 m široký. Začíná na Vydře severně od Modravy, pod zaniklou vsí Vchynice-Tetov (936 m n. m.), na tzv. Rechlích - hradlovém mostu, sloužícímu k zachytávání dřeva plaveného po Vydře.
Na horních tocích horských potoků na Modravských pláních byly vystavěny vodní nádržky (tzv. švele nebo klausy). Nádržky vydatně vypomáhaly plavení dřeva. Tyto rezervoáry vody byly jakousi přívalovou vlnou Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a s vydatnou sítí modravských horských potůčků utvářely motor celého komplexu plavebního kanálu. V minulosti bylo v povodí kanálu na Modravských pláních vybudováno 9 nádrží, které dokázaly zadržet více jak 90 000 m3 vody. Nádržky pomocí výpustního zařízení zvyšovaly průtok vody v úzkých korytech potoků. Jsou pojmenovány podle potoků, jehož vody zadržovaly – švele na Luzenském, Ptačím, Černohorském, Roklanském, Rokyteckém, Novohuťském, Studeném, Javořím a Tmavém potoce. Dnes jsou vodní nádržky nefunkční. Z provozu je vyřadil buď člověk nebo sama příroda. Na jejich dně rostou vlhká luční společenstva s nastupujícím lesem.
První úsek kanálu od Hradlového mostu vede nejprve severním směrem a sleduje koryto Vydry, nedaleko Rokyty však kanál obloukem mění směr na jihozápadní (téměř opačný) a přechází do povodí Hrádeckého potoku. V úseku dlouhém 3,2 km teče v nadmořské výšce cca 930 m n. m. a téměř sleduje vrstevnici, protože spád kanálu je okolo 3 ‰. Koryto je široké 3 až 5 metrů, dno je písčité a hloubka vody se pohybuje okolo jednoho metru. Jediný mostík přes kanál v tomto úseku se nachází přibližně 120 metrů před jeho koncem, přechází přes něj značená turistická trasa vedoucí na Vchynice-Tetov a dále na Modravu.
Navazuje první ze skluzů, který začíná pod mostkem cesty vedoucí k Tříjezerní slati. Skluz převádí kanál o 23 metrů níže. Svou konstrukcí se od předešlého úseku liší: kanál je veden užším korytem o šířce 130 cm a hloubce přibližně 70 cm vytvořeném z obrovitých vyhlazených žulových bloků. Koryto je v délce 540 m přímé a vede téměř západním směrem. Dno skluzu bylo chráněno výdřevou, která se částečně dochovala. Před skluzem byl kanál přehrazen a voda byla do skluzu pouštěna až po nahromadění dostatku plaveného dříví a vody. V současnosti je koryto zakryto převážně betonovými deskami a na začátku dřevěnou kulatinou. Ústí skluzu, namáhané nárazy polen nesených rychlým proudem vody, bylo vyztuženo kamennými kvádry.
Za ústím skluzu kanál pokračuje v nadmořské výšce přibližně 910 metrů v délce 5,8 km, tento úsek je označován jako Horní kanál. Nejprve teče jz. směrem k úpatí Adamovy hory (1078 m), kde se stáčí k sz. a obloukem obtéká Výběžek (1027 m). U rozcestí Hakešická cesta odbočuje modře značená turistická trasa k Javoří pile a kanál překonává po novodobém mostku. Kanál nedaleko rozcestí kříží Hrádecký potok a po klenutém historickém mostku přechází na levý břeh naučná stezka Okolo Kostelního vrchu. V místech rozcestí se směr toku kanálu stáčí k severu, když dále protéká po úpatí Kostelního vrchu. Kanál obtéká vrch obloukem ze severu a na severní straně je kanál opět přemostěn historickým můstkem, po němž vede cesta k Hauswaldské kapli i trasa zmíněné naučné stezky. Pod bývalým Kaltenbrunnem na svahu Oblíku (1225 m) se kanál ze západního směru stáčí znovu k severu. V ohybu jej kříží Studený potok. Druhý úsek končí vtokovým objektem vodního potrubí, které od 30. let 20. století převádí vodu z Vchynicko-Tetovského kanálu do zásobní nádrže vodní elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. Na konci tohoto úseku teče voda v nadmořské výšce 898 m n. m.
Za novodobým vtokovým objektem navazuje druhý skluz mířící k severu, který je ve své délce 570 m opět přímý. Parametry koryta skluzu jsou obdobné, vodu převádí o 47 metrů níže do nadmořské výšky 860 m. V současnosti skluz funguje pouze jako přepad z vtokového objektu, voda jím neprotéká pravidelně. Skluz kříží žlutě značená turistická trasa ze Srní na Zelenohorské Chalupy a západně od Mechova také silnice ze Srní na Prášily.
Třetí úsek kanálu nazývaný také Dolní kanál vede převážně severním směrem a to po západních svazích Spáleného vrchu (1013 m) na pravém břehu Plavebního potoka (Sekerského). Na rozdíl od části vedoucím vodu pro elektrárnu není tato část kanálu udržovaná, pro nedostatek vody je koryto převážně suché a zarostlé. Po přibližně 930 metrech následuje skluz do Plavebního potoka, kterým v roce 1807 vrchní prášilský myslivec Janovský podle vlastního projektu nahradil původní závěrečný skluz do Křemelné. I tento přibližně padesátimetrový skluz je z kamenných bloků. Plavení neupraveným korytem Plavebního potoka vyžadovalo větší objem vody a dřevo bylo také nárazy v korytě poškozeno. Přes tyto nevýhody se plavení v této trase udrželo až do 30. let 20. století. Původní trasa kanálu pokračovala dále až na louku nad ústím Plavebního potoka do Křemelné, potud úsek měřil 2,3 km. Po louce vedl původní Rosenauerův skluz dlouhý necelých 700 metrů, který klesal z nadmořské výšky 840 metrů k hladině Křemelné v 690 metrech. Byl vyzděný kamennými plotnami s koncovou rampou. V roce 1937 byl kanál prodloužen o další navazující úsek v délce přibližně 500 metrů, za kterým je poslední skluz. Skluz je dlouhý 550 metrů a prudce klesá do údolí Křemelné. Oproti předchozím skluzům je uzavřený v betonové trubce o průměru 60 cm zapuštěné do země. Skluz končí vysutou rampou, která směřovala plavená polena do středu koryta Křemelné. Rampa je v současnosti ve špatném stavu.

Hauswaldská kaple - v minulosti byla známým poutním místem. Díky zázračnému uzdravování poutníků z celé Evropy se místu přezdívalo "malé Šumavské Lurdy". Kouzelné místo ležící 2 km jižně od Srní poblíž Vchynicko-Tetovského kanálu, bylo zničeno za dob minulého režimu a znovu přivedeno k životu 12.8.2006, především zásluhou občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy.
Mystické místo s léčivým pramenem bylo navštěvováno poutníky, z nichž někteří putovali až z daleké Itálie a jiných koutů Evropy. V písemných pramenech je popsáno mnoho zázraků, které se v této oblasti udály. V roce 1820 byla na tomto místě vystavěna první kaple a začaly se zde sloužit poutní mše. Poutní místo ale získávalo stále větší oblibu a díky tomu byla roku 1860 postavena kaple druhá - větší. Druhá kaple však nebyla příliš dobře postavená a měla špatnou stabilitu. Proto byla v roce 1902 postavena kaple třetí. Z ní se bohužel dochovaly pouze fotografie a základy. Kaple byla podminována a vyhozena do povětří dne 14.9.1957 naší armádou při "budování" vojenského prostoru. Jako zázrakem se při odstřelu nic nestalo sošce Panny Marie Lurdské, která je dnes uchovaná v kostele v nedalekém Srní. V té době bylo vysídleno i původní obyvatelstvo, které zde žilo po staletí.
Díky nadšení a úsilí členů občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy a za podpory Správy NP a CHKO Šumava proběhla revitalizace území Hauswaldské kaple. Celé místo bylo slavnostně znovuoživeno 12.8.2006. Bývalou kapli dnes připomínají nově přiznané základy. Jako protipól pokusu o zmar duchovní stavby byl jako symbol nezničitelnosti lidského ducha vytvořen Růženec. Kámen, dřevo a voda, přírodní materiály z nichž byl vytvořen, přinášejí vedle duchovního odkazu i poselství o nezbytnosti našeho citlivějšího přístupu k přírodě.
Kaple jsou součástí nově otevřené zážitkové stezky Okolo Kostelního vrchu. Stezka prochází rovněž kolem Vchynicko-Tetovského kanálu. Cestu lemuje množství laviček a u jedné z nich, asi 100m před prostorem vlastních kaplí, roste Medvědí strom, u kterého došlo v dávné minulosti ke zjevení panenky Marie, která zachránila dvě ženy před útokem medvěda.

Zelenohorské chalupy (Srní) - Horská obec s hutí, německy zvaná Grünbergerhütte, se rozkládala na svahu nad obcí Mechov v nadmořské výšce okolo 1000 m. Z Horní Zelené Hory je krásný výhled na Srní a bývalé Zhůří s Huťskou horou a do strání a kopců celého srňského okolí.
Na Horní i Dolní Zelené Hoře se nacházelo cca 40 stavení, přičemž mezi nejvzdálenějšími staveními byl vzdálenostní rozdíl téměř 2 kilometry.
V současnosti je v této lokalitě obnoveno několik drobných sakrálních památek - křížků a božích muk. Rozlehlost a součaně existenci budov dokreslují kamenné snosy a i zbytky po samotných staveních. Z jara je pak osídlení patrné z kvetoucích ovocných stromů a dokonce zbytků po zahrádkách u chalup - jako svědka téměř nedávného osídlení je možno nalézt i trs kvetoucích narcisek.
Zánik osady souvisí s odsunem sudetských němců a s následným zřízením vojenského újezdu v okolí Prášil.