Fotogalerie

Prášily - malá obec v okrese Klatovy, zhruba 17 km jihozápadně od Sušice. Tato horská ves (původní název Gattermayerova huť) vznikla při sklárně v polovině 18. století. Prášily se rozprostíraly na svahu hor Ždánidla, Poledník a Formberg na obou březích Prášilského potoka. Místní sklářské hutě se specializovaly na výrobu zrcadlového skla a jejich provoz skončil roku 1824. Areál sklárny pak sloužil jako výrobna ručního papíru, která v roce 1933 vyhořela (ruční papír, který se zde vyráběl, byl dodáván pro prezidentskou kancelář).
Významné středisko rekreace a turistiky z období 1. republiky po odsunutí německého obyvatelstva a začlenění do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda takřka zaniklo. V období komunistické vlády byla obec pro veřejnost uzavřena, počet obyvatel klesl až k 50. Z místních částí tak zůstalo zachováno jen samotné sídlo Prášily, okolní samoty a osady zanikly.
Po komunistickém puči byl podél celé hranice vybudován pohraniční drátěný zátaras a v hraničním pásmu byl lidem znemožněn pohyb v okolních lesích. V roce 1952 se území obce a okolí stalo součástí vojenského újezdu a život obyvatel, kteří v Prášilech zůstali, se značně ztížil. Na okolních stráních se rozprostřely dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. V době, kdy probíhala vojenská cvičení (to bylo velmi často), se děti nedostaly do školy v Hartmanicích třeba několik dní a lidé neměli ani základní potraviny a byli tedy odkázáni třeba na samozásobitelství. Ani místní občané nemohli chodit za hraniční zátaras a ti, co za „dráty“ pracovali, tam mohli jen s ozbrojeným doprovodem po důkladném prověření.
Okolní opuštěné vesnice posloužily jako dělostřelecké cíle a postupně tak byly srovnány se zemí. Zmenšila se i samotná obec Prášily. Kostel svatého Prokopa byl nejprve přestavěn na kulturní dům, později sloužil jako tělocvična. Poté, co se začala naklánět jeho věž, byl pod záminkou havarijního stavu dne 4. ledna 1979 odstřelen. Zachován zůstal pouze hřbitov s ulámanými kříži. V 90. letech 20. století byl vojenský prostor zrušen a oblast byla opět zpřístupněna.
Dnes z původní obce zbylo sotva 25 domků. Některá stavení byla stržena pro zchátralost ještě v 90. letech 20. století. Tehdy zanikl i cenný roubený dům č. p. 123 pocházející pravděpodobně už z doby založení obce. Celých čtyřicet let sem nikdo nesměl, mnozí lidé se odstěhovali, ale někteří přece jen vydrželi.Prášily významným centrem zimní a letní turistiky. Turistické trasy odtud vedou hlavně k jezeru Laka, Prášilskému jezeru a na Poledník (1315 m) s rozhlednou.

Formberg - zaniklá osada na svahu Ždánidel patřila do obce Prášily. Ještě na samém počátku 18. století se kolem vykácených ploch Vysokých Lávek a pozdějších Zadních Chalup rozkládal jen mohutný šumavský prales. Tyto lesní plochy dostávaly na lesní správě "knížecího mansfeldského úřadu" (v originále "in der Revierverwaltung des Hochfürstlichen Mansfeldischen Amtes") v Hořejším Krušci (zu Oberkörnsalz) už svá jména, aby se dominikální pozemková država zřetelně vymezila vůči pozemkům svobodných sedláků (Freibauerngrund). Tak se panskému lesu hraničícímu s Vysokými Lávkami začalo říkat "Formberg". Ležel "vorm Berg", to znamená "před horou", kterou v tomto případě byla 1309 m vysoká Ždánidla (Steindlberg). Do úředního jazyka panské správy pronikal často vliv češtiny, takže při psaní německých místních a pomístních jmen vznikaly z neporozumění nejnemožnější zkomoleniny. Ve stodůlecké rychtě tak vznikla nová osada. Od sousedních Vysokých Lávek a Stodůlek se ovšem přece jen něčím lišila. Zatímco obě tyto vsi byly vysloveně rustikálními osadami králováckých svobodných sedláků, byla nová osada v revíru "před horou" ("Formberg") zbudována na dominikální půdě a podléhala tedy nadále vrchnosti, nikoli bezprostředně rychtáři a vrchnímu rychtáři (Oberrichter).

Hůrka (Prášily) - (německy Hurkenthal) je zaniklá sklářská ves na Šumavě, asi 7 km východně od Železné Rudy, dnes základní sídelní jednotka obce Prášily. První část obce byla založena roku 1732 při sklářské huti Hafenbrändlů, původně nazývané Česká huť. Roku 1766 byla nedaleko založena nová sklárna, v místě dnes zvaném Hůrka, přibližně 1 km jihozápadně od Hůreckého vrchu. Místu staré hutě se začalo říkat Stará Hůrka (Althurkenthal) a nové osadě pro sklářské dělníky Nová Hůrka.
Roku 1789 dal Ignáce Hafenbrädl v obci postavit kostel, zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému. Později (1820) pak byla nedaleko vystavěna hřbitovní kaple sv. Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrändlů. Byl zde pohřben i otec spisovatele Karla Klostermanna – MUDr. Josef Klostermann.
V Hůrkách kromě skláren a obytných budov stával zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna.
Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Zanedlouho poté se obec (s výjimkou Nových Hůrek) ocitla v pohraničním pásmu železné opony, resp. vojenském prostoru se střelnicí. Budovy byly zničeny, s jedinou výjimkou hřbitovní kaple, která přečkala do konce komunismu, ovšem značně zpustošená. (Kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna.)
V kryptě hřbitovní kaple svatého Kříže bylo původně pochováno (ve skleněných rakvích) 23 členů sklářského rodu Abelů včetně jejich rodinného lékaře MUDr. Josefa Klostermanna. V roce 1952 skupina podnapilých vojáků z nedaleké posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je.
V současnosti (2006) se na místě Hůrky rozkládají louky, bývalou obec připomínají chráněné stromořadí (Hůrecká alej) a kaple, která byla na přelomu 21. století zabezpečena a opravena. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitým v době komunismu na státní hranici – úseku Šumava.

Vodní kanál (Laka) - umělý vodní kanál z jezera Laka do Drozdího potoka sloužil k plavbě dřeva a k pohonu skláren na Hůrkách. Postavený v 19. století. Kvůli dostatku vody byla u jezera zvýšena hráz.

Laka - zvané též Mlaka nebo Pleso (něm. Lakkasee) je nejměnším šumavským jezerem na české straně hranice s rozlohou 2,53 ha. Nadmořskou výškou 1096 m je nejvýše položené v celém pohoří. Jezero je hluboké maximálně 3,9 m, obsah vody se odhaduje na 40 000 m³.
Nachází se pod horou Plesná (jinak též Debrník). Leží v širokém, mělkém a k severovýchodu exponovaném rulovém karu. Vyznačuje se tichou lesní samotou a je obdélníkového tvaru. Jezerní pánev s velmi jednoduchým reliéfem dna pozvolna zarůstá.
Do jezera přitékají dva malé potoky. Voda z jezera odtéká Jezerním potokem do Křemelné.
Dno jezera je rašelinové. Po hladině plavou ostrůvky organogenního původu s vegetací většinou zastoupenou rašeliníkem, suchopýrem, ostřicí, borůvčím a brusiním. Jezero bývalo zarybněno pstruhy.
Hráz byla dvakrát ve 20. století zvýšena a v ní upravena propusť pro vypouštění vody při plavení dřeva. Na jednom ostrůvku stával kdysi dřevěný kříž na památku, prý zde utonulé dcery z blízkého dvora. Ovšem ostrůvek již neexistuje. Patrně poprvé bylo toto jezero zakresleno na Kreybichově mapě Prácheňského kraje z roku 1831, ovšem jako bezejmenné. V roce 1837 bylo zaměřeno a nazváno Laka See.

Vysoká hůl - (Hohenstock) byla osamocená usedlost příslušející k Hůrce (Hurkenthal). Nacházela v nadmořské výšce 1115 m na úbočí stejnojmenné hory (Vysoká hůl, dnes Dřevěná hůl, 1206 m). Zanikla pravděpodobně v druhé polovině 19. století. Podle mapy Stabilního katastru z roku 1837 se skládala ze 3 stavení na stacebních parcelách 66 (hlavní kamenná stavba), 67 a 68 (dřevěné stavby). V letech 1778-1818 tady bývala sklárna.
Do dnešních dnů se zachovaly zdi budovy na st.p.66 místy až do výšky 2 metrů. Je možné rozpoznat umístění jednotlivých místností a oken. Z budov na st.p.67 a 68 se zachovaly základy.
Život zde nemohl být lehký, zvláště v zimě. Snad právě pro těžký úděl obyvatel samota v druhé polovině 19. století zanikla. Do dnešních dnů se dochovaly překvapivě vysoké zdi hlavní budovy, v některých místech až do výšky dvou metrů. Z ruiny lze poznat dispozici místností i umístění oken. Po dřevěných budovách zbyly jen kamenné základy.

Dřevěná hůl - leží v Debrnické hornatině, jednom ze tří okrsků Železnorudské hornatiny tvořící západní část Šumavy. Hora je budována převážně migmatitem, jen malá vrcholová část a dolní část severozápadních svahů tvoří žula. Vrcholová skalka vystupuje z hřbetu do nadmořské výšky 1206 metrů. Dříve byla hora označována jako Vysoká hůl.