Fotogalerie

Rokyta - skupina domů – bývalá dřevařská osada - nad levým břehem Vydry při silnici ze Srní do Modravy, kolem bývalé hájovny, která dnes slouží jako informační středisko národního parku Šumava. Označení Rokyta se pro hájovnu a následně i okolní osídlení začalo používat v 60. letech 20. stol., předtím byla považována za součást Schätzova Lesa.
V bývalé schwarzenberské lesovně je od roku 1997 informační středisko Národního parku Šumava s expozicí na historii osídlení horní Šumavy, na lesní hospodaření a plavení dřeva. Před ním expozice geologie Šumavy (ukázky různých hornin a také využití hornin - kamenný sokl s iniciálami F.H. z roku 1871, kamenná zídka, dřevěná plastika představující postavu nesoucí kámen). Venkovní geologická expozice přístupná volně bez omezení, informační středisko včetně expozice zdarma v otvíracích hodinách.
Rokyta (a Schätzův Les) jsou považovány za synonyma - na starých mapách je celá oblast označována jako Schätzenwald, naopak dnes je veškerá zástavba na k.ú. Vchynice-Tetov I zahrnována pod základní sídelní jednotku Rokyta. Přesto jsou na dnešních mapách většinou uváděny vedle sebe jak Rokyta, tak Schätzův Les (zástavba na levém břehu Vchynicko-tetovského kanálu).

Schätzův les - malá roztroušená osada na lesním palouku při levém břehu Vchynicko-tetovského kanálu, na úbočí severovýchodního výběžku Adamovy hory, s dobře dochovanou urbanistickou strukturou včetně historické plužiny. Součást národního parku Šumava.

Vchynicko-tetovský kanál - umělý vodní kanál, dlouhý cca 14 km, převádějící vodu z Vydry do Křemelné. Kanál je vybudován z mohutných kamenných desek, v nejširších místech je až 5 m široký. Začíná na Vydře severně od Modravy, pod zaniklou vsí Vchynice-Tetov (936 m n. m.), na tzv. Rechlích - hradlovém mostu, sloužícímu k zachytávání dřeva plaveného po Vydře.
Na horních tocích horských potoků na Modravských pláních byly vystavěny vodní nádržky (tzv. švele nebo klausy). Nádržky vydatně vypomáhaly plavení dřeva. Tyto rezervoáry vody byly jakousi přívalovou vlnou Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a s vydatnou sítí modravských horských potůčků utvářely motor celého komplexu plavebního kanálu. V minulosti bylo v povodí kanálu na Modravských pláních vybudováno 9 nádrží, které dokázaly zadržet více jak 90 000 m3 vody. Nádržky pomocí výpustního zařízení zvyšovaly průtok vody v úzkých korytech potoků. Jsou pojmenovány podle potoků, jehož vody zadržovaly – švele na Luzenském, Ptačím, Černohorském, Roklanském, Rokyteckém, Novohuťském, Studeném, Javořím a Tmavém potoce. Dnes jsou vodní nádržky nefunkční. Z provozu je vyřadil buď člověk nebo sama příroda. Na jejich dně rostou vlhká luční společenstva s nastupujícím lesem.
První úsek kanálu od Hradlového mostu vede nejprve severním směrem a sleduje koryto Vydry, nedaleko Rokyty však kanál obloukem mění směr na jihozápadní (téměř opačný) a přechází do povodí Hrádeckého potoku. V úseku dlouhém 3,2 km teče v nadmořské výšce cca 930 m n. m. a téměř sleduje vrstevnici, protože spád kanálu je okolo 3 ‰. Koryto je široké 3 až 5 metrů, dno je písčité a hloubka vody se pohybuje okolo jednoho metru. Jediný mostík přes kanál v tomto úseku se nachází přibližně 120 metrů před jeho koncem, přechází přes něj značená turistická trasa vedoucí na Vchynice-Tetov a dále na Modravu.
Navazuje první ze skluzů, který začíná pod mostkem cesty vedoucí k Tříjezerní slati. Skluz převádí kanál o 23 metrů níže. Svou konstrukcí se od předešlého úseku liší: kanál je veden užším korytem o šířce 130 cm a hloubce přibližně 70 cm vytvořeném z obrovitých vyhlazených žulových bloků. Koryto je v délce 540 m přímé a vede téměř západním směrem. Dno skluzu bylo chráněno výdřevou, která se částečně dochovala. Před skluzem byl kanál přehrazen a voda byla do skluzu pouštěna až po nahromadění dostatku plaveného dříví a vody. V současnosti je koryto zakryto převážně betonovými deskami a na začátku dřevěnou kulatinou. Ústí skluzu, namáhané nárazy polen nesených rychlým proudem vody, bylo vyztuženo kamennými kvádry.
Za ústím skluzu kanál pokračuje v nadmořské výšce přibližně 910 metrů v délce 5,8 km, tento úsek je označován jako Horní kanál. Nejprve teče jz. směrem k úpatí Adamovy hory (1078 m), kde se stáčí k sz. a obloukem obtéká Výběžek (1027 m). U rozcestí Hakešická cesta odbočuje modře značená turistická trasa k Javoří pile a kanál překonává po novodobém mostku. Kanál nedaleko rozcestí kříží Hrádecký potok a po klenutém historickém mostku přechází na levý břeh naučná stezka Okolo Kostelního vrchu. V místech rozcestí se směr toku kanálu stáčí k severu, když dále protéká po úpatí Kostelního vrchu. Kanál obtéká vrch obloukem ze severu a na severní straně je kanál opět přemostěn historickým můstkem, po němž vede cesta k Hauswaldské kapli i trasa zmíněné naučné stezky. Pod bývalým Kaltenbrunnem na svahu Oblíku (1225 m) se kanál ze západního směru stáčí znovu k severu. V ohybu jej kříží Studený potok. Druhý úsek končí vtokovým objektem vodního potrubí, které od 30. let 20. století převádí vodu z Vchynicko-Tetovského kanálu do zásobní nádrže vodní elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. Na konci tohoto úseku teče voda v nadmořské výšce 898 m n. m.
Za novodobým vtokovým objektem navazuje druhý skluz mířící k severu, který je ve své délce 570 m opět přímý. Parametry koryta skluzu jsou obdobné, vodu převádí o 47 metrů níže do nadmořské výšky 860 m. V současnosti skluz funguje pouze jako přepad z vtokového objektu, voda jím neprotéká pravidelně. Skluz kříží žlutě značená turistická trasa ze Srní na Zelenohorské Chalupy a západně od Mechova také silnice ze Srní na Prášily.
Třetí úsek kanálu nazývaný také Dolní kanál vede převážně severním směrem a to po západních svazích Spáleného vrchu (1013 m) na pravém břehu Plavebního potoka (Sekerského). Na rozdíl od části vedoucím vodu pro elektrárnu není tato část kanálu udržovaná, pro nedostatek vody je koryto převážně suché a zarostlé. Po přibližně 930 metrech následuje skluz do Plavebního potoka, kterým v roce 1807 vrchní prášilský myslivec Janovský podle vlastního projektu nahradil původní závěrečný skluz do Křemelné. I tento přibližně padesátimetrový skluz je z kamenných bloků. Plavení neupraveným korytem Plavebního potoka vyžadovalo větší objem vody a dřevo bylo také nárazy v korytě poškozeno. Přes tyto nevýhody se plavení v této trase udrželo až do 30. let 20. století. Původní trasa kanálu pokračovala dále až na louku nad ústím Plavebního potoka do Křemelné, potud úsek měřil 2,3 km. Po louce vedl původní Rosenauerův skluz dlouhý necelých 700 metrů, který klesal z nadmořské výšky 840 metrů k hladině Křemelné v 690 metrech. Byl vyzděný kamennými plotnami s koncovou rampou. V roce 1937 byl kanál prodloužen o další navazující úsek v délce přibližně 500 metrů, za kterým je poslední skluz. Skluz je dlouhý 550 metrů a prudce klesá do údolí Křemelné. Oproti předchozím skluzům je uzavřený v betonové trubce o průměru 60 cm zapuštěné do země. Skluz končí vysutou rampou, která směřovala plavená polena do středu koryta Křemelné. Rampa je v současnosti ve špatném stavu.

Tmavý potok - odvádí vodu ze svahů Poledníku (1315 m n. m.) a Jezerního hřbetu a v Javoří slatí se stává levostranným přítokem Roklanského potoka v jeho 3,7 km délky toku.
Stejnojmenné rozcestí Tmavý potok leží v údolí za soutokem Tmavého a Javořího potoka. Dělí se zde několik tras - po modré nahoru k vrcholu Oblík (následně odbočit vpravo po zelené na Srní a Čeňkovu pilu nebo vlevo k vrcholu Poledník s rozhlednou a Prášilskému jezeru). V období od 15. 7. do 15. 11. je možno využít jinak uzavřenou cestu (kvůli ochraně tetřevů) přímo na Poledník proti proudu Javořího potoka. Opačně, po proudu Javořího potoka a následně Roklanského potoka vede červená turistická značka na Modravu nebo u rozcestí Javoří pila lze odbočit na modrou k Tříjezerní slati a dále k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu. V okolí rozcestí je možné vidět modravské slatě

Javoří Pila - (Ahornsäge) je bývalá samota a stejnojmenné katastrální území obce Modrava nacházející se na jižním svahu Oblíku v širokém údolí Roklanského potoka a jeho přítoku Javořího potoka, 4,5 km západně od Modravy.
V povodí Roklanského potoka u Javoří pily byly na šesti lokalitách nalezeny stopy nejvýše položeného pravěkého osídlení v Česku. Zanechali je zde tlupy lovců a sběračů pozdního paleolitu a mezolitu (z doby osm tisíc let před naším letopočtem), které sem každoročně na několik týdnů mířily za obživou – táhnoucími pstruhy a lososy a plody (brusinky, borůvky a lískové oříšky). Ryby lovily na udici, zvěř lukem a šípy, případně do pastí. Hroty šípů, čepele zbraní nebo háčky na ryby vyráběly z kamenných čepelí, jejichž úlomky zde byly nalezeny.
Po roce 1799, kdy kníže Josef II. Schwarzenberg koupil prášilské panství od hraběte Filipa Kinského, došlo na Modravsku k rozmachu těžby a plavení dřeva a u Roklanského potoka byla založena Javoří pila a hájovna. Po ukončení provozu pily se stala tato samota oblíbeným hostincem U tetřeva s turistickou útulnou a studentskou noclehárnou. Hájenka s hostincem U Tetřeva zde stávala do roku 1950. Po roce 1950 zde byl postaven objekt 6. roty 7. brigády Pohraniční stráže. Dnes je tu pouze turistické rozcestí a jsou zde sotva patrné základy dřívějších staveb.
Rozsáhlé a v současnosti neosídlené katastrální území Javoří Pila se rozprostírá mezi česko-německou státní hranicí a tokem Roklanského potoka na rozloze 1913 ha. Na jeho území se nachází Medvědí hora (která je jeho nejvyšším bodem − 1224 m n. m.), Židovský les, Roklanská slať a hora Medvěd, Rokytská slať, Smrkový vrch, Javoří slať, Rybárenská slať. Na severu zasahuje až k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu.

Tříjezerní slať - (Dreisee Filz) - je zakreslena v hospodářské mapě revíru Schätzův Les z roku 1912. Je malým vrchovištěm o rozloze 5 hektarů, vypínajícím se nad bývalou samotou Rybárna. Vrchoviště s borovicí je obklopeno podmáčenou smrčinou. Ve středu vrchoviště se nacházejí tři jezírka, z nichž to největší dosahuje délky 30 metrů. Při západním okraji vrchoviště jsou v porostech borovice dokonale ukryta další jezírka, dnes již zcela zarostlá vegetací. Modravská rašeliniště se vyznačují několikametrovou mocností – hloubka rašeliny na Tříjezerní slati je cca 4.5 metrů. Vody ze severní části Tříjezerní slatě jsou odváděny pravostranným přítokem Hrádeckého potoka.
Tříjezerní slať je zpřístupněna poválkovým chodníkem, který obkrouží všechna tři jezírka. Místo bylo turisticky zpřístupněno už na začátku 70. let minulého století. Naučná stezka Tříjezerní slať vznikla v roce 1979. Ještě před slavnostním otevřením dne 30. července, byl opraven poválkový chodník a instalována nová informační tabulka s návštěvním řádem CHKO Šumava. V této době se sem dalo dojít pouze v létě po cestě z Rokyty (Antýglu) a podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu ze Srní. Dnes musíme ocenit zřízení Naučné stezky v době, kdy u Tříjezerní slatě začínalo hraniční pásmo a z Rybárny a Javoří Pily sem stoupal drátěný zátaras. Místo bylo přes celé léto monitorováno skrytou hlídkou Pohraniční stráže, hlídky v civilu se trousily podél plavebního kanálu. Dnešní provedení naučné stezky je v podstatě totožné.