Zprávy z internetu

Hra v kuličky Neviděli jsme, neslyšeli na dlažbě v spleti spár. Podkovák stačil zrezivělý A kuliček jen pár. Opojná byla jak víno, Říkali jsme jí u nás gýno A neptejte se proč. Když těžké vozy, plné ledu, I jiné náklady A lidé na velocipedu Jezdili za zády, Na bobku, hrou tou zaujati, Nepřestali jsme chvilku hráti, A neptejte se proč. Pro nic jsem tenkrát neměl oči A byl jsem lakomý, Když kuličku rozšlápl kočí, Do breku bylo mi A bedlivě jsem střežil příště Nohy, jež přecházely hřiště, A neptejte se proč. V té hře se však zapomene A hraješ o

překot, Vidíš jen boty zaprášené A podrážky těch bot. Když střevíček však v hru vkročil, Přece jsem hlavu pootočil, A neptejte se proč. (Hra v kuličky – Jaroslav Seifert) Josef Lada dojatě vzpomínal, jak s kamarády hrávali o fazole a mžourali do prvního jarního sluníčka. Egon Ervín Kisch ještě dávno předtím, než se stal zuřivým reportérem, patřil k nejzuřivějším pražským hráčům kuliček. Ještě naši otcové mívali kapsy plné jedovatě barevných hliněnek, duhovou kuličku považovali za poklad. Jarní měsíce se dříve na řadě míst neobešly bez klukovského cvrnkání barevných hliněných kuliček. Stačil plácek, důlek a bezvadná dětská zábava byla na světě. Cítíte ve vzduchu tu vůni jara? Slunce nesměle proráží mraky, jaro jako obvykle vítězí nad zimou, takže v březnu už není po sněhu ani památky, občas sprchne, země se otevírá, někteří otužilejší kluci už běhají v kraťasech. Každý správný kluk by měl umět hrát kuličky. Měl je snad každý z nás. Plátěný pytlík, a v něm spoustu malých barevných hliněných kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit látkovým pytlíkem s kuličkami a už se odehrávaly velké kuličkové souboje. Rozhodně jedním z fenoménů minulého století byla tradiční hra s kuličkami. Cvrnkání kuliček znali už naši dědečkové a pradědečkové, jeho kořeny však sahají daleko víc do minulosti. Kuličky skutečně patří mezi nejstarší sporty v historii lidstva. Potvrzují to archeologické nálezy – například ve starověkém Egyptě byly v hrobkách nalezeny kuličky vyrobené z oblázků. Stejné nálezy byly zaznamenány v aztéckých pyramidách či na pohřebištích původních obyvatel severní Ameriky, které se datují do roku 100 před n. l. Nejstarší nalezená kulička pochází z Egypta a datuje se do roku 3000 let před n. l. Britské Marble Museum má ve svých sbírkách kuličky z Kréty, které pochází z období mezi 2000 – 1700 let před n. l. V dobách starověku se kuličky těšily největší oblibě na území Římské říše. Kuličky svého času hrávali i Caesar či Romulus Augustus. V Německu zaznamenala tato hra velký rozmach kolem roku 1500. V dobách, kdy ještě nebyly asfaltové silnice, herní vášeň obyvatel Norimberku došla tak daleko, že roku 1503 místní koncil musel vydat nařízení, přikazující hrát pouze mimo město. V Anglii se staly kuličky populárními v době vlády Elizabety I (1533 – 1603). Říká se, že tehdy 2 muži bojovali o přízeň jedné ženy. Po mnoha různých kláních o vítězi rozhodla právě hra v kuličky. Možná že právě díky těmto mužům se od roku 1588 až do dnes pořádají v Tinsley Green turnaje teamů ve hře Ringer. Tato tradice nakonec přerostla až v teamové mistrovství světa v této hře. Turnaje pořádané v Tinsley Green jsou nyní nejstarší pravidelně pořádanou sportovní akcí ve Velké Británii. Okolo roku 1846 německý sklář z této továrny Elias Johann Christoph Simon Carl Greiner vynalezl speciální kuličkové nůžky, díky nimž se výroba skleněných kuliček značně zjednodušila. V roce 1902 Martin F. Christensen, původem Dán, který roku 1867 emigroval do Spojených států, sestrojil revoluční stroj na výrobu skleněných kuliček. Zatímco dříve se kuličky vyráběly manuálně, strojová výroba umožnila vyrábět kuličky opět ještě rychleji s nižšími náklady. 24. října 1905 si dokonce nechal tento stroj patentovat. Až do roku 1917 byla jeho firma schopna vyrábět až milion kuliček měsíčně. V prosinci roku 1917 bohužel musel ukončit svou činnost kvůli mnoha studeným zimám, které způsobily vyčerpání ložiska zemního plynu. Firma již nebyla nikdy znovu otevřena. Kuličky bývaly většinou hliněné, různobarevně natřené a pytlík s kuličkami stával pouhou korunu. Daleko cennější byly pak skleněnky – průhledné kuličky s krásnými barevnými útvary uvnitř. I ve hře měly hodnotu několika hliněnek. Málokdo ale ví, kde a jak se kuličky vyráběly. Trochu jsem zapátral po jejich historii. Kuličky vyráběla továrna Keram v Rakovníku. Ta vznikla na počátku 20. let minulého století. Nechal ji postavit na jihozápadní straně Rakovníka Artur Brok a stavby se ujal Ferdinand Černohorský. Malá jadérka se postupně obalovala hlínou, poté se vypalovala při teplotě 700 °C a následně barvila. Denně továrna poslala do světa 1 500 000 hliněných kuliček. Za sezonu to bylo 200 miliónů koulícího se dětského štěstí. S našimi kuličkami si hrály děti na celém světě. Vyvážely se až do Afriky. To jsme byli ještě soběstační, a nejen v kuličkách. Ještě více po staročesku? Hrajte s fazolemi! Ano – právě fazole kdysi nahrazovaly kuličky – místu pytlíku plného skleněnek a duhovek se vesničtí kluci pyšnili různě zbarvenými i rozmanitě tvarovanými fazolemi. A fazole také měly jména – kulovačka, kropenačka, sedák, žaba a největší a nejcennější byl fagát.   Zdroj: Český kuličkový svaz – ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her – Hry ve městě a na vsi. Praha: Olympia, 1988. Kapitola Kuličky, Připravuje:  Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora