Zprávy z internetu

  Jen, co se lidé vzpamatovali z radovánek Tučného čtvrtku, už se na ně těšila Masopustní neděle. Masopustní veselí, se v detailech lišilo, kraj od kraje. Různou podobu mělo i v různých společenských vrstvách. Zatímco aristokracie měla masopust spojený s bohatými karnevalovými bály, nejchudší vrstvy se spokojili s vesnickou tancovačkou a trochou lepšího jídla. Masopust byl čas radosti a uvolnění. Nejvíce zábavy se zažívalo až při závěru masopustu. To největší veselí začínalo na masopustní neděli. Na některých místech se přípravy na hlavní zábavu konaly už na tučný čtvrtek, což je poslední čtvrtek před masopustní nedělí. Hlavní zábava většinou začínala o

„masopustní neděli“, kdy se rodina sešla u bohatého oběda. Samozřejmě se jeho složení lišilo podle finančních možností. Obvyklé byly vepřové hody, klobásy, slanina, ale také boží milosti a koblihy smažené na másle. Vše se také hojně zapíjelo kořalkou a pivem. Nedělní oběd se ale dlouho neprotahoval, protože se zejména ženy a dívky parádily k muzice, na tancovačku, šibřinky či taneční veselici. Ve městech se organizovaly taneční zábavy a maškarní bály, masopustní plesy a zábavy cechovní či spolkové, v Praze byly oblíbené tzv. reduty. Chodilo se do hospody k muzice a někde jen na náves, kde se tancovačka protáhla až do rána. Již na přelomu 17. a 18 století se tradovalo mezi českým lidem, že jak vysoko tanečníci a tanečnice o masopustě skáčí, tak vysoký bude len. V „Selské pranostice“ z roku 1710, přetištěné ještě ze starší skladby, čteme: „Len a konopě pěkně se obrodí, ženy skákat vejš budou, co staří praví, v outerý ten právě masopustní.“ Zejména hospodyně a jejich svobodné dcery ve snaze zajistit bohatou úrodu tancovaly za zpěvu: „…to bude na konopě, to bude na len, toto bude starej babě, toto bude mladej!“ – čím výše tanečníci vyskakovali, tím vyšší a větší plodina měla narůst. Zajímavé je opět sledovat zprávy publikované na začátku či na konci masopustu. V prvních lednových číslech, či jak to dokládají Květy ještě v silvestrovském vydání, byl publikován seznam s místem a časem všech dosud oznámených tanečních zábav, konaných v nadcházejícím masopustu. O konci masopustu a nadcházejících aktivitách se v květech a české včele objevuje zmínek mnohem více. Tyto články např. přinášely delší zprávy o počtu jednotlivých událostí v masopustu, jako Květy, který informují, že v masopustu roku 1848 bylo konáno 78 veřejných a 115 soukromých bálů, a dále 112 bálů nižší kategorie (hospodských). V Domácí kronice Květů vyšla 12. února 1842 zpráva, zhodnocující masopust a za nejpěknější bály označeny bály český a vojenský. Důvody tohoto zhodnocení lze snadno domyslet: vojenské plesy obecně vynikaly a byly hodnoceny pro svou parádu, kterou jim dodala krása vojenských uniforem, český ples oproti tomu, v tomto roce, tedy v dobách největší slávy českých společenských bálů, byl jistě vyzdoben s velkou pečlivostí a úsilím o co nejlepší výsledek, ale toto hodnocení mohlo vycházet i z pohnutek vlasteneckých. I tanec byl však omezován různými úředními zákazy, které mnohdy pouze posilovaly platnost zákazů církevních. Tanec byl jako jiné zábavy zakázán v postním období a od 2. poloviny 17. století se nesmělo tančit o velikonočních, vánočních, svatodušních a jiných svátcích. Hrát a tančit se také nesmělo v neděli, ve svátek a čas bohoslužby. Zákazy si všímaly i denní doby: zábava neohlášená úřadům měla skončit v 11 hodin, ovšem pokud pořadatelé ohlásili konání plesu úřadům předem a zaplatili příspěvek na chudé, mohli se tanečníci veselit do jedné hodiny po půlnoci. Účast u tance byla dokonce zapovězena určitým osobám, např. duchovním, jelikož právě církev byla největším kritikem tancování.   Zdroj: ZÍBRT, Č., Jak se kdy v Čechách tancovalo. Praha 1960, DLOUHÝ, F., O historickém vývoji tance a jeho kulturním významu; Český tanec národní. Praha: Fr. A. Urbánek, 1880 KOS, B., Lidové a společenské tance. Praha: Univerzita Karlova, 1973 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora