Zprávy z internetu

  Tučný čtvrtek se dle tradice řadí k poslednímu dnu v období masopustu, kdy se konají zabijačky a hostiny. Masopust však Tučným čtvrtkem ještě nekončí. Vrchol tohoto období nastává až v následujících dnech. Tučným, a někde vcelku bez okolků nazývaným Tlustým čtvrtkem vstupuje obžerstvím a kratochvilnými radovánkami nabité masopustní období do mohutného finále. Teď anebo nikdy! Veselme se, radujme se a hřešme jako o život, protože až muzikanti zavřou basu do skříně, nastane Velký půst. Ačkoliv o Tučném čtvrtku se nám podle tradice má lesknout huba omastkem, abychom nejen na půst, ale na celý rok nabrali sílu, nabízíme dnes koblihy

i těm, které zdravotní problémy odsoudily k dobrovolné či nutné střídmosti, čili koblihy pečené. Přirozený běh někdejšího hospodářského roku vymezil masopustu úkol sympatický všem jedlíkům: Řádně se nasytit a užít si dostatku před obdobím, které do spíží nepřinese zásoby jídla z nové úrody ani z chovu a které potrvá více než měsíc až do jarního probouzení přírody, do Velikonoc. Tradice předjarního veselí má hlubokou historii, oslavy totiž mohou mít kořeny až v časech indoevropské kultury nebo v prastarém kultu zimního slunovratu. Hlavním účelem masek tehdy nebylo pobavení, ale sloužily k zahnání temných duchů tmy a mrazu. Starověké oslavy zimního slunovratu se postupem času ovšem „přetavily“ do podoby středověkých masopustů, karnevalů nebo fašanků. Oslava konce zimy a tmy dávala ze selského hlediska smysl. V lednu a v únoru se dokončovaly práce hospodářského roku, domlácelo se obilí nebo se zpracovávala příze. Křesťanská církev oslavy zimního slunovratu od pohanů později převzala a pojala za své s tím, že se jí podaří pohanský význam potlačit a lidé se pozměněné tradici přizpůsobí. Maškarní průvody se jí však smazat nepodařilo. O prvních masopustech na území Čech a Moravy vyprávějí písemné záznamy už ze 13. století. V životech lidí se jednalo o čas notných oslav. Během masopustů se konaly svatby, zabijačky, tancovačky a zpívaly se koledy. Zároveň probíhaly přípravy k nadcházejícímu hospodářskému období, které začínalo jarními pracemi na polích. Lidový svátek se ani v časech renesance nicméně nevyhnul církevní perzekuci. Tučný čtvrtek jako součást masopustu má v Čechách tradici doloženou již za posledních Přemyslovců a zvyk je jistě mnohem starší. Ve středověku a raném novověku bylo dobrým zvykem jíst zvěřinu, kdo tuto možnost neměl, jedl jehněčí, skopové či hovězí. Od 18. století se na vesnicích rozšířil zvyk masopustních zabíjaček a typickým jídlem na Tučný čtvrtek se stala vepřová řečeně s houskovými knedlíky a zelím, jitrnice a jelita byla součástí masopustní výslužky. V průběhu 19. století se zvyk jíst na Tučný čtvrtek „vepřo, knedlo, zelo“ rozšířil i do měst. Dalším oblíbeným pokrmem bývala husa, podobně jako o svátku sv. Martina. Obojí se důkladně zalévalo pivem, které se často prokládalo kořalkou. Tučné jídlo a alkohol k sobě patří od nepaměti. Alespoň tak to dnes chápe většina z nás, i když to není tak úplně pravda. Masopust jako období roku začíná již po svátku Třech králů, avšak tímto dnem začíná oněch posledních šest dní skutečných masopustních radovánek. Tučný čtvrtek je dnem masa a sladkého pečiva, zkrátka den povoleného a organizovaného přejídání. Pokrmem, který je pro Tučný čtvrtek snad nejtypičtější, jsou koblihy. Zvyk na tento den smažit ve velkém koblihy je u nás doložen také již ze středověku a svou oblibu koblihy neztratily ani dnes. Smaží se ve vysoké vrstvě oleje a plní se nejčastěji marmeládou, povidly, mákem. Ačkoli je Tučný čtvrtek tradiční součástí masopustu ve většině katolických a protestantských zemí (znám je i v pravoslavných), dnes se slaví zejména v německy mluvících zemích a v Polsku. A na závěr zajímavost: Proč masopustní veselí začíná právě ve čtvrtek? Proč ne třeba ve středu? Masopustní veselí by tak trvalo celý týden, ne pouze šest dní. Důvody pro volbu čtvrtka byly jak liturgické, tak praktické. Středa a pátek bývaly postními dny, jako dny kdy začalo a skončilo Kristovo utrpení. To platilo celý rok, a výjimka se nedělala ani o masopustu. Ostatně páteční půst dodržují praktikující křesťané dodnes. A teď ten praktický důvod: maso ze zabíjačky bylo nutné sníst do následujícího úterka, popeleční středou začínal čtyřicetidenní půst. S Tučným čtvrtkem byla spojena řada pověr, jako s každým významnějším svátkem. Věřilo se především, že kdo se dostatečně nenají, ten nebude celý rok při síle. Kolem koblih se také vytvořila řada zvyků, jedna kobliha se např. usušila, rozemlela na prášek a ten se přidával do krmení nemocným zvířatům. Víra v kouzelnou moc Tučného čtvrtka bývala velmi silná.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora