Fotogalerie

Stará Huť - (německy Althütten) - osada náležela do původního katastrálního území Kochánov. V roce 1910 zde bylo 5 domů, 39 obyvatel, v roce 1921 to bylo 6 domů. Období zániku osady koresponduje se vznikem vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda, kdy se sem nastěhovala armáda. Všechny objekty byly zničeny.

Skelná - (něm. Glaserwald) je zaniklá obec v nadmořské výšce 875 m n.m. Vznikla roku 1654 a vyráběla korálky a páteříky. Počet obyvatel není znám, ale škola v roce 1894 měla 172 žáků, dvě hospody, obecní knihovnu, pilu, vodní elektrárnu. Obec zanikla v roce 1970, kdy byla rozstřílena armádou během výcviku neboť se nacházela hluboko ve vojenském prostoru. Dnes ze skelné zbyla pouze jedna budova bývalé hospody. Severně se nad Skelnou vypíná Vysoký hřbet s vrcholem s nadmořskou výškou 1078 metrů. Skelná je obklopena potoky i mokřinami, které se vlévají do Křemelné. Jižním směrem k Prášilům je významná lokalita výskytu vranky obecné (Cottus gobio), řadící se k ohroženým druhům. Vyskytuje se od řeky Křemelná od soutoku s Prášilským potokem po silnici Skelná. Vranka obecná je ryba, která žije v proudných tocích horského a podhorského pásma, kde se po většinu času ukrývá pod kameny.

Frauenthal - (Sklářské údolí) Původně zde stála pouze zemědělská usedlost stodůleckého sedláka Lenze z poloviny 18.století. Usedlost změnila několikrát majitele, až Isak Simon Bloch založil v roce 1863 nedaleko od ní brusírnu a leštírnu skla, později zvanou Starý Frauenthal. Pět vodních kol o průměru až 5 m tady pohánělo 12 brousících a několik desítek leštících strojů. Voda se přiváděla 1 km dlouhým kanálem z Křemelné, který začínal 350 m pod jejím soutokem s Prášilským potokem.
Brousila se zde židovská zrcátka i velká zrcadlová skla. Řemeslu se dařilo a tak byla v letech 1872 – 1873 vybudována nová brusírna a také postupně v okolí vyrostly další objekty – kovárna, hájovna, hostinec, obytné domy, škola či obchod. V době největšího rozmachu existoval Starý Frauenthal, Nový Frauenthal a Dolní Frauenthal a žilo zde přes 400 obyvatel.
Vodní kola byla v roce 1910 nahrazena Francisovou turbínou s generátorem o výkonu 37 kW. V roce 1932 byl ale z důvodů velké konkurence zdejší provoz zastaven.
Po 2. světové válce a vysídlení občanů německé národnosti začaly prázdné domy chátrat. Nové osídlení se zde patrně nekonalo, jednak byla blízko hranice a také se uvažovalo o stavbě přehrady. Avšak v roce 1952 vznikl v této části Šumavy vojenský újezd Dobrá Voda a tudíž také tento prostor využívala armáda jako vojenské cvičiště. Postupně byly všechny objekty zbourány a dnes lze již jenom na některých místech vysledovat stopy po jejich základech. Taktéž bývalé vodní kanály byly zasypány.

Březník (Dobrá Voda) - je výrazný suk s žulovým vrchem s nadmořskou výškou 1006 m n.m., který se tyčí přibližně 3 kilometry jihozápadně od Hartmanic , nad osadou Dobrá Voda. Katastrálně náleží ke vzdálenější obci Prášily. Jde o dvojvrcholový hřbet, jehož nižší jižní vrcholek měří (998 m). Vrchol je místy suťovitý, zarostlý smrčinou.
V 11. století žil v poustevně pod vrcholem benediktýnský mnich Vintíř (Günter). Zemřel zde roku 1045 a byl pohřben v Břevnovském klášteře v Praze. U žulového skaliska stojí na jeho památku kaple svatého Vintíře, obnovená roku 1992. Na východním úpatí se do roku 1945 rozprostírala osada Pustina (Einöde). Dnes z ní zbyla pouze chátrající budova bývalé knížecí hájovny.

Rovina - (německy Ebene) je místo na Šumavě nacházející se v nadmořské výšce 924 metrů při silnici z Dobré Vody (Hartmanic) směrem na Železnou Rudu. Historie tohoto místa sahá do počátku 18. století, kdy zde byla významná křižovatka obchodních cest a na jedné z map je dokonce zaznamenána celní stanice. Následně tady vybudovali zájezdní hostinec, jelikož odpočinek byl na tomto místě opravdu potřeba. Pro lidi i pro koně, především pro ty, co absolvovali dlouhé a namáhavé stoupání od Hartmanic. Součástí hostince byla také kovárna, která umožňovala opravit povozy a překovat koně. Zhruba od poloviny 19. století se jednalo o trochu pohodlnější cestování, jelikož byla vybudována nová silnice. Poutníci však často přicházeli nebo odtud mířili k nedaleké kapli sv. Vintíře a na kopec Březník. Jedná se totiž o zvláštní místo, které je spojeno s tradicí sv. Vintíře.
Osada Rovina, která spadala pod Stodůlky nebyla veliká. Nejvíce obyvatel (počet lidí se blížil číslu 100), zde žilo v druhé polovině 19. století.
Díky své strategické poloze se majitelům hostince, který se mezi válkami jmenoval „Gasthaus Rosa Weinberger beim Günterfelsen“, určitě dařilo. Umístění stavby hrálo také důležitou roli i po druhé světové válce. Po odsunu německých obyvatel nebyl totiž objekt na rozdíl od zbytku vesnice zbourán. V roce 1952 vznikl v této části Šumavy vojenský újezd Dobrá Voda a tudíž také tento prostor využívala armáda jako vojenské cvičiště. Nejprve zde vznikla budova štábu, ale objekt nikdo neudržoval, a tak sem nastěhovali dobytek a seno.
Budova bývalého hostince se ve zchátralém stavu dožila sametové revoluce a následně zrušení vojenského prostoru. K obnově, která trvala tři roky, však došlo až v roce 2006. Dnes v restauraci s názvem „Chata Rovina“ nabízí pro veřejnost jídlo i ubytování.

Vysoký hřbet - (německy Hochruck) asymetrický hřbet tvoří dlouhý hřbet táhnoucí se v délce téměř 6 kilometrů od samoty Rovina až po Zhůřský lom. Odděluje široké pláně okolo říčky Křemelné a Slatinného potoka na jihu od sevřeného a hlubokého údolí říčky Volšovky na severu. Vrchol vystupuje do nadmořské výšky 1077,9 metrů. Údolí Křemelné převyšuje vrchol o více než 200 metrů a do hlubšího údolí Volšovky klesá na severovýchodě o 300 metrů.
Vysoký hřeben je spíše zajímavý pro houbaře než pro turisty, neboť je téměř celý zalesněný bez atraktivního cíle. Často lze najít zmínku o srubu na vrcholu, ale ten již nejspíše vzal za své.