Fotogalerie

Rota Debrník - 3. rota 1. praporu 7. brigády Pohraniční stráže u zaniklé obce Debrník nedaleko dnešního hraničního přechodu pro pěší. Socialistická armáda se také „zasloužila“ o likvidaci debrnického zámečku.
Rota zajišťovala střežení zalesněných úseků jižně od Železné Rudy. Pro tento účel byl vybrán barokní zámeček Debrník z roku 1779, který stál v těchto místech. Pro potřeby roty PS byly postupně vybudovány i další stavby – kotce pro psy, domky pro důstojníky, oplocení aj.
Kvůli reorganizacím PS měnila zde usídlená rota v průběhu doby označení, pádu železné opony se dožila jako 3. rota 1. praporu 7. brigády PS. Velitelství 1. praporu bylo umístěno v Železné Rudě a velitelství 7. brigády PS v Sušici. Kromě ostrahy státních hranic měli příslušníci debrnické roty zajišťovat v případě branné pohotovosti státu obranu opěrného bodu Debrník.
Po vybudování nového areálu pro debrnickou rotu zámeček postupně chátral a bohužel byl na podzim roku 1989 jednotkami pohraniční stráže stržen. Požadavek na důslednou ostrahu státních hranic, které byly po skončení druhé světové války obnoveny v předmnichovských hranicích, vedl k postupnému zrušení předválečného systému ostrahy hranic, kterou zajišťovala Finanční stráž a oddíly SNB. K 1. 1. 1949 byla odpovědnost přenesena na nově vzniklý útvar –
Pohraniční stráž (PS), která zajišťovala po sovětském vzoru tzv. vojskový systém ochrany hranic. Postupnou reorganizací a příchodem několika tisíc mužů převelených od armádních jednotek byl k 1. 1. 1951 vytvořen nový systém velení v systému bigáda – prapor – rota. Rota PS měla ve svém stavu dle exponovanosti úseku 46–61 osob. Brigáda měla zpravidla 4 prapory a každý prapor pak 4–7 rot. Nejvyšší úsilí bylo věnováno ochraně hranice s bývalým západním Německem, která probíhala zhruba 1,5 km jižně odtud.
Areál je ve vlastnictví MV, stále je využíván Policií ČR.

Ruckowitzschachten - Pojmem "schachten" se označují lesní pastviny pro mladá zvířata v nadmořské výšce více než 1000 m. Byly také na vrcholcích Bavorského lesa - Arber a Falkenstein.
Nápadem jednoho sedláka z Zwieselu-Klautzenbachu byly v roce 1613 poprvé vyhnáni mladí býčci a jalovice na pastvu na jedinou tehdy existující lesní pastevní plochu na Ruckowitzschachten na hoře Falkenstein. Protože se pastva v lese vysoko v horách osvědčila a počet sedláků, kteří tam v létě vyháněli svá zvířata, stoupal, bylo nutné zakládat nové pastviny. Hledaly se vhodné plochy a na nich se stromy nařízly tak, že došlo k jejich zlomení. Teprve po jednom nebo dvou letech se pokácené dřevo spálilo a popel byl rovnoměrně rozdělen na vymýcené ploše. Na té brzy vyrostla hustá tráva. Předností tohoto pastevního hospodářství bylo, že zvířata v létě nespotřebovávala krmivo, tráva v údolí se mohla nasušit a seno použít na krmení v zimě. Tak bylo možné držet vysoké stavy dobytka. Protože zvířata, která strávila celé léto pod širým nebem, byla obzvlášť robustní, mohla být se ziskem prodávána i do ciziny

Velký Falkenstein - Großer Falkenstein (česky Sokolí kámen) je šumavská hora ležící asi 3 km od česko-německé hranice v Národním parku Bavorský les, respektive v jeho později vyhlášené západní části (vyhlášeno 1997).
Jde o rulový masiv, z jehož obou vrcholů se naskýtá půlkruhový výhled do údolí Řezné, na vrcholy Roklanu i na Velký Javor. Na Velkém Falkensteinu se nachází chata s možností ubytování (využití při vícedenních túrách) a kaple. Vrcholová skála je ozdobena křížem, jehož skleněné jádro je dokladem zdejší sklářské tradice.
2 km od vrcholu se nachází rokle Höllbachgspreng se zajímavou přírodní vegetací a vodopády. Další kaskády se nachází na severozápadním úbočí – Steinbachfalle. V oblasti Falkensteinu se nachází také mnoho lad (schachten).
Okolo kaple na Velkém Falkensteinu se nachází několik umrlčích prken, která sloužila k uložení zemřelého v období tuhých zim, kdy nebylo možné tělo pohřbít. Na jaře po pohřbu byla označena řezbami a nacionály zemřelého, měla symbolický a ochranný význam pro pozůstalé.

Malý Falkenstein - Kleiner Falkenstein je vedlejší vrchol, měří 1190 m a nachází se 750 metrů severozápadně od hlavního vrcholu. Vrcholová skála poskytuje pěkné výhledy.

Zwieslerwaldhaus - Obec vznikla v roce 1764 jako útočiště pro poutníky na cestě do Čech, takzvaná Böhmweg. Spousta okolnch lesů dala obci název. V roce 1832 zde byla udělena vůbec první licenci na pivo, a proto zdejší hospoda je proto považována za nejstarší hostinec v Bavorském lese (jeho šumavským protipolem má být hostinec v Horní Vltavici). Zwieslerwaldhaus se v průběhu let stal významnou turistickou destinaci, v roce 1992 v obci stojí již 48 hotelů. 4.září 1975 byl v obci založen klub na podporu běžeckého lyžování - Skiwanderzentrums Zwieslerwaldhaus. Severské centrum Zwieslerwaldhaus má čtyři dráhy o délce 30 km, včetně hraniční stezky do České republiky. Severovýchodně od obce vznikla již v roce 1939 přírodní rezervace pralesovitého charakteru. V létě je Zwieslerwaldhaus oblíbeným výchozím bodem pro výlety, zejména na Malý (Kleiner) a velký (Großer) Falkenstein na jehož úbočí obec leží.